Většině našich čtenářům nemusíme důkladně představovat našeho hosta – hořického rodáka, nyní rašínského občana a mezi tím i bývalého poslance České národní rady a Poslanecké sněmovny ČR – pana PhDr. Františka Kozla.

Doktor Kozel je jedním z nemnoha žijících hořičáků, které eviduje server www.kdojekdo.cz (dalšími jsou např. sochaři Ellen Jilemnická a Jan Wagner ).
 

Naše čtenáře jistě zajímá co nyní děláte? 
Od roku 1998 jsem živnostníkem, předmětem činnosti je podnikatelské, finanční, organizační a ekonomické poradenství. Na základě smluvních vztahů jsem pracoval nějaký čas jako poradce ministra a náměstků ministra, déle než tři roky jsem tajemníkem poslaneckého klubu Unie svobody-Demokratická unie v Poslanecké sněmovně. O této práci se dá stručně říci, že jsem úředníkem, který organizačně zajišťuje chod poslaneckého klubu.

Účastníte se i nadále veřejného života?.
Je otázkou co je to účast na veřejném životě. Jestliže budu veřejným životem rozumět výkon funkcí v samosprávě, ve státní správě nebo v politické straně, pak jsem spolu s naprostou většinou občanů veřejně mrtvý. Občansky však žiji docela spokojeně. Účast ve veřejném životě mi od konce roku 1998 nijak zvlášť nechyběla. Dá se spíš říci, že jsem se všemu, co by se dalo takto nazvat, programově vyhýbal. Důvodů, proč jsem se rozhodl být neangažovaným straníkem bylo samozřejmě víc. Především to však byla psychická únava. Osm let v nejvyšších patrech politiky v době, kdy vše a všichni jsou v pohybu je na jedné straně ničím nenahraditelnou zkušeností, ale zároveň zátěží, která člověka nutně poznamená. Pak přichází chvíle pro oddechový čas. 

V době hořického panování starosty Josefa Šímy jste byl častým terčem kritiky.Často jsme slyšeli, že hořickým zájmům házíte v Praze klacky pod nohy.
Jsem přesvědčen, že panování starosty Šímy (nebo spíš jeho dvorního tajemníka) dokázalo, že starostou se může, bohužel, stát kdokoliv. Rychlost, s jakou se jim podařilo vyprázdnit městskou pokladnu nekoncepčními investicemi, byla pozoruhodná. Potom se jen těžko smiřovali s tím, že získání dalších dotací ze státního rozpočtu na investice vyžaduje dlouhodobou koncepční práci. K té nebyli především osobnostně disponováni. A tak se žábou na prameni v Praze a viníkem všeho špatného v Hořicích stal Kozel. 

Pane doktore, po skončení poslaneckého mandátu jste vyměnil Hořice za Rašín a takříkajíc sešel Hořičákům z očí. Co vás vedlo k tomuto kroku? 
Moje emigrace z Hořic do Rašína nebyla nějakým jednorázovým a náhlým rozhodnutím. Již na začátku roku 1998 jsem se rozhodl, že osm let v nejvyšší politice skutečně bylo dost a proto nebudu usilovat o místo na kandidátce pro volby do Poslanecké sněmovny. Atmosféra tehdejší politiky, především pokrytecká a primitivní agresivita štěpící se ODS na jaře tohoto roku, moje rozhodnutí jenom potvrzovala. Když mi potom na podzim po komunálních volbách bývalí kolegové (v některých případech jsem si myslel, že kamarádi) zvolení do vedení města vzkázali, že doba nepřeje tomu, abych mohl pro město něco dělat, odešel jsem do Rašína. Rašín tak získal jednoho spokojeného občana navíc a každoročně do svého rozpočtu vyšší dotaci na počet obyvatel a část daní, které zaplatím jako živnostník. 

Před “sarajevským atentátem” jste uvedl do politiky současného hořického starostu Mgr. Vrbu. Již tehdy jste si všiml o jak mimořádně výkonného člověka se jedná? (Mgr.Vrba mimo to, že je hořickým starostou, je i krajským radním s odpovědností za školství v celém královéhradeckém kraji a současně působí v řadě podnikatelských subjektů).
Na takto jednoznačně osobně formulovanou otázku se dá odpovědět velice stručně v osobní rovině, ale problém má obecnější souvislosti. Učitele Vrbu jsem, jako svého dlouholetého kolegu, přivedl do ODS a do politiky skutečně já. Podobně se v té době, po konfliktu se starostou Šímou, stal členem ODS i propuštěný strážník městské policie Lhota (*). Postup ve stranické hierarchii a následně ve veřejných funkcích je v každé straně samozřejmě ovlivněn významnými členy místních a okresních sdružení (např. poslanci a senátory), ale zejména tím, jaké osobnostní a charakterové typy vyžaduje politika příslušné strany v příslušné době. Jaká je současná situace na okrese Jičín? Starosta města Jičín Liška (**) je zároveň senátorem, starosta města Nová Paka Kuřík je zároveň krajským zastupitelem a starosta města Hořic je, v logice komunální politiky ODS, zároveň krajským radním. Všichni tři jsou také (podle výpisů z obchodního rejstříku) členy statutárních orgánů různých obchodních společností. 

(*) poznámka redakce: Zdeněk Lhota ukončil pracovně-právní vztah s Městem Hořice na vlastní žádost. Důvodem byly neshody s novým vedením města, které vzešlo z komunálních voleb na podzim roku 1994, a nesouhlas s  kroky, které toto vedení podnikalo.

(**) poznámka redakce: Starosta Jičína, MVDr. Liška, s téměř ročním předstihem oznámil, že v letošních komunálních volbách již nebude kandidovat na jičínského starostu a že se chce plně věnovat práci v Senátu ČR.

Dostáváme se do přítomnosti. Ta spolu s výhledem do budoucnosti zajímá naše, spíše mladé čtenáře, nejvíce. Při pohledu z Rašína a ještě více z Prahy máte potřebný odstup. Myslíte si, že Hořice (případně celé Hořicko) mají nějakou vizi k čemu směřovat, jakým směrem se rozvíjet?
Název Hořicko je sice občas používán, dokonce je takto pojmenována i tato internetová adresa, ale samo Hořicko je vymezeno jen více méně zvykově z dob bývalého okresu Hořického. Pravdou je, že MěÚ Hořice je pověřen již nyní výkonem státní správy pro okolní obce (např. matrika, stavební řízení aj.), ale od 1.1.2003 se situace změní, protože se Hořice stanou obcí s rozšířenou působností. Je otázkou, jakou neformální autoritu (nad rámec daný zákonem) si Hořice potom u okolních obcí získají.
Budoucnost Hořic samotných je, stejně jako jiných měst, v sázce každé čtyři roky (občas i častěji) při volbách. Volební programy politických stran sice předkládají občanům představy kandidátů komunální politiky, jak zajistí nebývalý rozvoj města a blahobyt jeho občanů, ale zpravidla nejsou vizí budoucnosti města. Jen výjimečně totiž svými představami přesahují obzor jednoho volebního období. Skutečná vize budoucnosti města však musí mít rozměr alespoň desetiletí. Nemůže také být spojena s jen nahodilým seskupením zastupitelů, kteří se souzněním svých osobních zájmů, bez ohledu na své volební programy, dohodli na osobě starosty a obsazení křesel v radě městského zastupitelstva. Proto se mi v případě Hořic již jen při pohledu z Rašína zdá být zřejmé, že od skončení mandátu starosty Divokého, měla všechna dosavadní vedení města jedinou vizi - udržet se ve svých funkcích. Volební programy, sliby, budoucnost města, vlastní názor nebo dokonce charakter? Až zase pár týdnů před volbami. 

To je ale hodně příkrý odsudek. Není v něm zklamání a hořkost z Vašeho osobního volebního neúspěchu při posledních komunálních volbách ?
Zklamání a krátce možná i hořkost jsem nepociťoval ze svého volebního neúspěchu, ale z jednání těch, kteří poté zasedli ve vedení města. A i proto, aby se snad tyto pocity nestaly trvalejší součástí mého já, jsem odešel do Rašína. Ale v tom není podstata mého “příkrého odsudku”. Abych nebyl osobní k žijícím postavám a figurkám hořické politiky, mohli bychom se pro příklad a vysvětlení toho, co je vize budoucnosti města, vrátit například do období na přelomu 19. a 20. století. Toto období je v celé historii Hořic nepochybně jejich zlatým věkem. Proč ?
Ještě kolem roku 1860, byly Hořice svým významem srovnatelné s více obcemi ve svém okolí (Ostroměř, Miletín, Lázně Bělohrad). Průvan v politickém ovzduší Rakousko-Uherska po reformě z roku 1869 byl na počátku rozvoje Hořic. Osvícení otcové města tehdy rychle pochopili podstatu změněných poměrů a cílevědomě konali. Bylo zjevné, že občany města mohou a budou živit (v zásadě jako do té doby) pískovec a textil spolu s obchodem. Osvícenost však vyžadovalo povědomí o průmyslové revoluci v okolní a vzdálenější Evropě a pochopení, že prospěch z ní budou mít ti, kteří jí vyjdou vstříc. V té době zaváděné nové technologie si totiž vynucovaly změny ve vzdělávání, zvláště odborném. Proto schválila vídeňská vláda v roce 1883 školskou reformu. A již rok nato zahájila na jejím základě vyučování sochařsko kamenická škola v Hořicích, jediná v Čechách a na Moravě. Bez cílevědomosti, více než významné materiální a finanční podpory a především již zmiňované osvícenosti celého tehdejšího vedení města a purkmistra Hubeného, by škola nevznikla.
Tehdejší vize budoucnosti města dává jasné odpovědi na základní otázky. Co bude občany a město živit v příštích desetiletích? Zpracování pískovce a textil. Co pro to bude muset dělat město ? Pečovat o rozvíjení podmínek pro vzdělávání odborníků v oblasti zpracování kamene a obchodu. Toto je vize budoucnosti města, nic víc, ale ani méně.
Důstojná budova radnice, vozovky, chodníky, kanalizace, elektřina a později další sítě jsou samozřejmosti, které činí město městem. Vize rozvoje města je ale především to, co jde nad tento rámec samozřejmých povinností. Postavit před občany vizi města znamená najít mezi již danými možnostmi jeho rozvoje (přírodní zdroje, kulturní tradice, dopravní možnosti, širší geopolitické trendy aj.) ty, do kterých bude město dále dlouhodobě a systematicky investovat. Ne pro okamžitý efekt, ne pro jedno volební vítězství. Vize dává vzniknout takovým hodnotám, které v konkurenci jiných měst přinášejí do městské pokladny peníze i potom, když se příslušní otcové města stanou jen historickými postavami nebo upadnou v zapomnění.

Přes rašínský les to je z Rašína kousek do sousedních Milovic. Tato obec, v čele s podnikavým starostou Hruškou, je štikou v oblasti turistického podnikání. Jaký je Váš názor na potenciál Hořic v této oblasti a do jaké míry je tento potenciál využíván?
Milovice a jejich starosta jsou dobrým příkladem obce, kde je osvícený nejen kostel, ale i radní. Ti již před desetiletími pochopili nebo byli přesvědčeni starostou Hruškou, že zemědělská velkovýroba sice bude i do budoucna obživou pro část občanů obce, ale rozvoj nezajistí. V době kdy pojmy jako motorest a autokempink byly pro mnoho lidí v Hořicích (i jinde) jen cizími slovy, bylo obojí v Milovicích postaveno. Srovnatelné obce (například Králíky u Nového Bydžova, ale i jiné) si nastavěly nevyužitelná nebo jen málo využívaná monstra kulturních domů. 
Před pár lety, v době panování starosty Šímy v Hořicích, jsem v létě seděl v autokempinku Milovice na pivě. Starosta Hruška šel okolo a přisedl si na pivo a kus řeči. Během krátké chvíle mi řekl co nového pro běžící sezónu již udělali, co ještě stihnou udělat letos a co během příštích let. Potom mezi několika doušky piva zformuloval v podstatě základy toho, co bych v duchu předchozích úvah nazval vize rozvoje Hořic. Když jsem mu na jeho dotaz sdělil, kolik bude stát staronová kotelna v bývalé nemocniční zahradě, dopil pivo a zasněně si povzdechl - jó, kdyby neležely Milovice tady v té placce, ale alespoň o těch pár kilometrů blíž Chlumu, měly Gothard a to ostatní, co Hořice...
V tom povzdechu starosty Hrušky je, podle mého názoru, bohužel dodnes platná a vyčerpávající odpověď na dotaz, jaký je potenciál Hořic v oblasti turistického podnikání a do jaké míry je využíván.

Současné problémy českého školství, rozbujelost škol a studijních oborů, se kterou kvalita výuky nedokázala držet krok, odborná struktura absolventů, která neodpovídá požadavkům praxe, byly způsobeny, dle mého názoru, nedostatečnou regulační funkcí státu po roce 1989. Byl jste poslancem a předsedou příslušného výboru ČNR a Poslanecké sněmovny, střídavě i náměstkem několika ministrů školství. Cítíte odpovědnost za současný stav a pokud by to bylo možné, řešil byste něco jinak?
Po listopadu 1989 až do této chvíle se ve funkci vystřídalo celkem sedm ministrů školství. Třem z nich (Vopěnka, Pilip, Gruša) jsem dělal náměstka. Vaše otázka po mojí odpovědnosti je proto zcela na místě.
Základní problémy českého školství jste pojmenoval v zásadě správně, neuvedl jste však ten nejzákladnější, který je zároveň důsledkem dvou prvně jmenovaných problémů - stále se prohlubující nedostatek finančních prostředků ve školství. Chybí peníze na provoz škol, chybí peníze na mzdy. Tato skutečnost je snadno doložitelná jednak globálními údaji, ale potvrdí ji prakticky každý učitel. I po tomto konstatování však mohu na obě části položené otázky odpovědět biblickým ne, ne. Tedy přesto, že jsem byl náměstkem tří ministrů školství v letech 1990 až 1997, necítím odpovědnost za uvedené problémy českého školství a ani dnes bych nepostupoval jinak než tehdy. 
Z hlediska řešení zmíněných problémů byla klíčovým obdobím léta 1996 až 1998, kdy ministrem školství byl I.Pilip. Kolem roku 1995 totiž i ve středních školách již klesala populační vlna dětí narozených v 70.tých letech. A statistiky, které v tomto případě nemohou nic zkreslovat, neúprosně vypovídaly, že ze 190 tisíc dětí narozených v roce 1975 se přes 140 tisíc z roku 1985 dostaneme k 90 tisícům dětí narozených v roce 1996. V té době bylo tedy zřejmé, že je nejvyšší čas pro zahájení redukce kapacit středních škol v řádu tisíců tříd. Z programu optimalizace připraveného ministrem Pilipem se však podařilo za jeho nástupce Gruši uskutečnit pouze úvodní část, potom byl tento program zastaven. Provozování nadbytečných budov škol (a tisíců učeben) znamená pro školství roční ztráty v řádu stovek milionů korun. Důsledkem je to, že sice neustále rostou roční výdaje státního rozpočtu na školství, ale finanční situace škol a učitelů se zhoršuje. Například za dobu působení ministra Pilipa ve funkci se reálné platy učitelů zvýšily o téměř 5%, v následujícím období ministra Zemana jen o 2,8%. Ta opatření která byla připravována nebo připravena za ministra Pilipa (a na jejichž přípravě jsem se jako jeho náměstek podílel) musí nyní, bohužel se zpožděním, provést kraje. A proto si myslím, že nyní mohu sice se smutným zadostiučiněním, ale přesto říkat, že odpovědnost za přetrvávající problémy školství necítím. 

Je zřejmé, že přede dveřmi je skutečná školská reforma spojená s redukcí počtu středních škol. Význam Hořic jistě udržuje i to, že je sídlem čtyř středních škol. Jak se uvažovaná reforma může dotknout Hořicka a Hořic ?
O klíčovém významu škol pro rozvoj Hořic v minulosti jsem hovořil již výše  v souvislosti se sochařsko kamenickou školou a na tom není co měnit. Jsem však přesvědčen, že základní otázkou není počet škol, ale jejich kapacita a především nabídka vzdělávacích programů. Kraje nepochybně budou muset přikročit k redukci kapacity středních škol. Dříve než se ale tak stane, musí kraje najít odpovědi na celou řadu otázek. Například jestli se bude jednat o jednorázovou akci k určitému datu anebo budou nastavena pravidla, která povedou k postupným změnám v síti škol. Obě uvedené cesty potom vyžadují velmi podrobnou analýzu stavu sítě škol, využívání jejich nynějších kapacit, vazbu na míru nezaměstnanosti absolventů jednotlivých škol a oborů vzdělávání. Pro tuto analýzu je třeba stanovit kritéria hodnocení kapacit škol i jejich kritické hodnoty, je třeba určit pravidla pro nakládání s výsledky analýzy včetně způsobu projednávání uvažovaných změn v síti s řediteli škol i představiteli měst, kde školy sídlí. V neposlední řadě by měly být stanoveny právně a soudně nezpochybnitelné způsoby realizace přijatých rozhodnutí. Toto vše by mělo odpovídat koncepci (nebo chcete-li v duchu výše řečeného vizi) středního školství v Královéhradeckém kraji. Za samozřejmé považuji zveřejnění celého návrhu ještě předtím, než bude schválen zastupitelstvem kraje.
Jistě uznáte, že bez znalosti alespoň základních bodů koncepce reformy školství, jsou všechny úvahy týkající se konkrétních škol čistou spekulací. Přesto čtyři střední školy a jedno soukromé středisko praktického vyučování řadí Hořice mezi nadprůměrná města. 
Vedení města a ředitelé škol by měli, v duchu toho co jsem řekl výše, usilovat o zachování celkové kapacity škol, ale zároveň o takové doplnění nabídky oborů (i učebních), jejichž absolventi budou nacházet uplatnění. Říkám-li zachování kapacity škol, nemám tím nutně na mysli počet škol. Stále je třeba si uvědomovat, že počet škol v Hořicích a jich celková kapacita nepochybně vyhovovaly v letech, kdy populační ročníky byly o 100 tisíc dětí početnější než ty, které přijdou na střední školy již za tři roky v roce 2005. Zdálo by se, že pro Hořice by mělo být výhodou, že starosta Vrba je zároveň krajským radním odpovídajícím za školství. Jak to bude ve skutečnosti by mělo být vidět poměrně brzy.

Jak v souvislosti s rozvojem turistiky a Hořic hodnotíte akci “Obří trpaslík”, kterou jste inicioval, ale která nebyla dosud realizována ?
Na hodnocení je brzy. Jedno je ale možné říci už dnes. Tehdejší téměř hysterie ukázala, že proti trpaslíkům bojují lidé ještě menší než trpaslíci. V Hořicích vznikla a byla umístěna spousta soch a pomníků. Peníze na jejich realizaci byly vždy sháněny obtížně. Často pomohla městská pokladna, často mecenáši z řad občanů nebo sbírka. Již dříve jsem někde uváděl příklad starosty města Josefa Fejfara. Ten ze svých vlastních prostředků uhradil bronzového Muže práce, koupil mramor na sousoší Adama a Evy a zaplatil i veškerý pískovec potřebný na Husův pomník. O starostovi Šímovi ani jeho nástupci Vrbovi není známo, že by dali někdy něco ze svého ve prospěch města. Starosta Šíma nechal za 30 milionů z městské pokladny postavit pomník městské kotelny a svojí kampaní se přičinil o to, že obří trpaslík postaven nebyl. Zatím. A to jsme opět zpátky u otců města a vize budoucnosti. Na sochy financované starostou Fejfarem se ještě občas turisté jezdí dívat, na městskou kotelnu se ale asi do Hořic mnoho turistů podívat nepřijede.
Jen jako poznámku pod čarou, abych předešel otázkám, co jsem já sám dal městu Hořice ze svých prostředků dodávám, že jsem se podílel na financování busty Komenského umístěné na budově gymnázia.

Blíží se komunální volby. Půjdete “do toho” zde v Rašíně?
Zatím jsem o tom neuvažoval. Ne proto, že bych nechtěl pro Rašín něco dělat, ale proto, že Rašínu mohu pomoci bez toho, že budu členem zastupitelstva. Na rozdíl od Hořic se totiž zdejší radní o obecních věcech s občany vždy radí a naslouchají jim. Nejen když jsou volby za dveřmi.

Pane doktore, děkuji za rozhovor a těším se, že se na www.horicko.cz nesetkáváme naposledy. Příště bychom se mohli více věnovat Rašínu a jeho okolí.

Za www.horicko.cz s PhDr.Františkem Kozlem rozmlouval Zbyněk Zatloukal.

Pokud by si někdo chtěl s PhDr.Františkem Kozlem dopisovat o tom co zde bylo napsáno nebo i o jiných věcech, může tak učinit na adresu: kozel@horicko.cz .

František Kozel jako poslanec - více na tomto odkazu.