V letošním roce uplyne osmdesát let od zahájení sportovní a zájmové letecké činnosti v Hořicích a okolí.

Vůbec první let místních letců sdružených v plachtovém odboru Masarykovy letecké ligy uskutečnil Václav Macák 15. listopadu 1936 ze svahu u Červené Třemešné na jednoduchém školním kluzáku Zlin V pokřtěném Zvičina. Letadlo se do vzduchu vzneslo pomocí pryžového lana předepjatého družstvem pomocníků, let trvající dvacet sekund skončil ukázkovým přistáním. Masarykova letecká liga (MLL) byla dobrovolnou organizací sdružující zájemce o letectví, věnovala se nejen létání, ale též modelářství a přednáškové a popularizační a propagační činnosti.

Hořická odbočka MLL byla založena v roce 1926, o deset let později vznikl její plachtový odbor a začalo praktické létání.
Členové aeroklubu, nově založeného v roce 1945 po přestávce vynucené německou okupací, dosáhli ve své historii mnohých úspěchů v celostátním měřítku. Připomeňme mistra světa a světového rekordmana v parašutismu Zdeňka Kaplana nebo mnohonásobného medailistu ze světových mistrovství v přesném létání Lubomíra Šťovíčka.

ÚSPĚCHY, VÝSLEDKY
Dobré výsledky nechybí ani v současnosti. V roce 2015 obsadil aeroklub osmé místo v celostátní plachtařské soutěži (ze sedmdesáti pěti zúčastněných aeroklubů), Pavel Trybenekr se výbornými výkony v plachtění prosadil do české juniorské reprezentace a obsadil na juniorském mistrovství světa osmou příčku jako druhý nejlepší český účastník. Letos vyhrál plachtařské mistrovství republiky regionů již mezi „dospělými".

LÉTÁNÍ PRO RADOST
Základem činnosti ale stále zůstává létání pro radost, kterému členové věnují čas, práci i hmotné prostředky při zajišťování provozu, údržbě letadel a letiště. Pro zajímavost dodáváme, že zahájit výcvik na bezmotorových letadlech lze od čtrnácti let, pilotní průkaz je možné získat v šestnácti letech, pilotní průkaz pro motorové letouny v osmnácti letech. Ale i mnozí sedmdesátníci splňují zdravotní požadavky a aktivně létají.

Provizorní místa, ze kterých se létalo, tedy především různé svahy v širším okolí Hořic, byla nahrazena dnešním letištěm budovaným od roku 1947 s velkým pochopením Hořic, Dobré Vody, Domoslavic a Holovous.

VEŘEJNÉ LETIŠTĚ
Letiště označené mezinárodním kódem LKHC je v současnosti úředně vedeno jako veřejné letiště, které je součástí oficiální dopravní infrastruktury České republiky. Aeroklub je provozovatelem letiště, povinným v provozní době stanovené předpisem Úřadu pro civilní letectví zajistit předepsané provozní a záchranné služby pro létající veřejnost. Vše zvládají členové ve svém volném čase bez jediného zaměstnance a bez jakéhokoliv státního příspěvku.

Aeroklub Hořice v Podkrkonoší u příležitosti osmdesátého výročí zájmového létání na Hořicku pořádá v sobotu 10. září od 10 do 16 hodin den otevřeného letiště.

K vidění i k bližšímu seznámení budou všechna bezmotorová i motorová letadla aeroklubu i soukromá letadla jeho členů. Přislíbena je rovněž hojná účast mnoha typů letadel z bližšího i vzdálenějšího okolí. Nebude chybět možnost poznat pohyb vzduchem při seznamovacích letech s větroni, motorovými letouny i vrtulníkem, za příznivého počasí i možnost výstupu v upoutaném horkovzdušném balónu.

PRÁCE MODELÁŘŮ
Hořičtí modeláři se pochlubí svou zručností vystavením létajících modelů různých kategorií. Samozřejmá je možnost občerstvení pro malé i velké návštěvníky.

Přístup bude výhradně od silniční komunikace Dobrá Voda – Domoslavice po příjezdové spojce přes železniční trať k letišti, parkování motorových vozidel zajištěno, cyklisté a pěší vítáni. Den otevřeného letiště se pořádá s podporou města Hořic a s podporou Skupiny ČEZ.

První kvalifikovaný letec Václav Macák (1919 – 2002)
První úředně kvalifikovaný sportovní letec na Hořicku pocházel z Horní Nové Vsi, dnes části Lázní Bělohradu. Povoláním učitel se zaměřením na matematiku a fyziku působil především na různých hořických školách. Pedagogickou kariéru zakončil jako ředitel Základní školy Na Habru a okresní školní inspektor.

Kvalifikovaným pilotem bezmotorových letadel se stal absolvováním kurzu pořádaným Masarykovou leteckou ligou na vrchu Raná u Loun. V plachtovém odboru hořické odbočky MLL poté působil jako vůbec první instruktor, který mohl vést výcvik dalších místních pilotů. Létání se věnoval i po nucené přestávce způsobené 2. světovou válkou. Již v létě 1945 patřil mezi zakládající členy nově ustanoveného aeroklubu Hořice v Podkrkonoší. Stal se prvním náčelníkem jeho plachtařského odboru a jeho prvním instruktorem bezmotorového létání schváleným ústředním Českým národním aeroklubem. Jako jeden ze dvou prvních hořických letců splnil výkonnostní podmínky pro udělení plachtařského odznaku C, který tehdy znamenal již skutečně pokročilého plachtaře (podmínky vyžadovaly let bezmotorovým letadlem, při kterém nesměla výška letu klesnout pod výšku místa vzletu po dobu nejméně pěti minut – tehdy se vzlétalo ze svahu pomocí napruženého pryžového lana, takže let nad výškou místa vzletu nebyl zdaleka samozřejmostí). Jeho intenzivní zájem o létání se projevil nejen vlastním létáním a instruktorskou činností, ale i funkcí rozhodčího na závodech a organizační činností. A to nejen v domácím aeroklubu, nýbrž i prací na celostátní a mezinárodní úrovni, kdy byl předsedou plachtařské komise československého aeroklubu a československým zástupcem v Mezinárodní plachtařské komisi Mezinárodní letecké federace.

Spojení povolání se zálibou se promítlo do spoluautorství příručky Matematika a fyzika pro sportovní letce.

Aktivní letecké a posléze funkcionářské činnosti se věnoval až do pozdního věku a živý zájem o letecké dění jej neopustil ani na sklonku života.

---

Zdroj: jicinsky.denik.cz

Aeroklub Hořice prosí o zapůjčení historických fotografií a jiných dokumentů s vazbou na létání na Hořicku. Kontakt 724 359 327.