Lhota p. L. – Hořice 3:1 (1:1)
branky: 3. Jirman, 53. Bednář Z., 74. Černý – 45. Paroulek
ČK: 0:2 (72. Paroulek, 72. Palm)
sestava Hořic: Žižka – Paroulek, Rychtera, Novák, Procházka – Kulhánek Jan, Palm, Trejbal (46. Kulhánek Jiří), Nečesaný (75. Kazda), Poláček – Pour

Do duelu o veledůležité body vstoupili podstatně lépe domácí hráči. Již ve 3. minutě se jim vydařila akce, na jejímž konci byla po centru Černého přesná hlavička Jirmana z bezprostřední blízkosti. Takřka vzápětí měl stejnou šanci na druhé straně Palm, ale lhotecký brankář poprvé (a rozhodně ne naposledy) se štěstím nebezpečí odvrátil. Ve 20. minutě mohla Lhota své vedení pojistit, ale tentokrát hlavička Bednáře skončila těsně mimo Žižkovy tyče. To byl na dlouhou dobu poslední nebezpečný pokus domácích a iniciativa se přestěhovala na kopačky Hořic. Ve 26. minutě na rohový kop Trejbala nejvýše vyskočil Paroulek, po jeho hlavičce se dostal míč k Pourovi na malém vápnu, ale brankáři opět značně vypomohla paní Štěstěna. O minutu později Novák ideálně vyslal Trejbala na zteč, ale ani on vyběhnuvšího domácího brankáře nepřekonal. Ve 33. minutě opět viselo vyrovnání na vlásku. Nejdříve po jednom z rohových kopů skončila Palmova střela bez přípravy jen těsně vedle a o chvíli později Jan Kulhánek zakončil nadějný brejk slabou střelou do brankářovy náruče. V úplném závěru se do dvou nadějných šancí dostal Novák. Jeho hlavička po trestném kopu Trejbala těsně minula domácí branku a v poslední minutě prvního dějství se probil až do pokutového území Lhoty, ale jeho střelu vytáhl brankář na roh. Ten opět rozehrál Trejbal, který perfektně našel nekrytého Paroulka, pro něhož již nebylo příliš těžké usměrnit hlavou míč do odkrytého rohu domácí branky.

I ve druhém poločasu byli hosté aktivnější, ale po vystřídání Trejbala najednou Hořicím chyběl hráč, který by mohl kvalitně rozehrát četné standardní situace v bezprostředním okolí lhotecké branky. Navíc otěže zápasu pevně uchopil rozhodčí Vítek, který vytěžil z minima maximum. Nejdříve v 53. minutě posoudil Rychterovo krytí míče vlastním tělem jako bránění ve hře a nařízený přímý kop z hranice šestnáctky Bednář se štěstím proměnil – 2:1. Navzdory obdržené brance měly Hořice stále převahu, dokud nepřišla rozhodující 72. minuta. Jirman fauloval Rychteru a po odpískání zezadu podrazil i Paroulka, který již běžel pro zakopnutý míč. Paroulkovo poukázání na tuto skutečnost si sudí Vítek vyložil jako kritiku svého výkonu a ocenil to druhou žlutou kartou v utkání, takže musel předčasně pod sprchy. Rovněž Palmovy výtky vůči strannému rozhodování sudího Vítka ve druhém poločasu nezůstaly bez odezvy a i on předčasně využil výhod teplé sprchy. Hořice dohrávaly pouze v devíti hráčích a protože již v 74. minutě Černý dokázal přesilovku zužitkovat v třetí branku domácích, změnil se závěr utkání v pouhou povinnost.

Vymlouvat se na nepřejícnost pana Vítka by ale bylo laciné a hloupé, protože Hořice zase a znovu doplatily na starou bolest – žalostnou produktivitu. Hosté si vytvořili dostatek šancí skórovat, ale chybí klid při zakončení i pověstný kousek štěstí. Černou sérii pěti porážek se hořičtí hráči pokusí zlomit proti jednomu z adeptů na postup, čeká je totiž Dvůr Králové.

---