Doufejme, že o Štěpánu Hakovi budeme slyšel stále častěji. Husička v režii Martina Hlavatého měla premiéru 26. dubna.

Stejně jako předchozí Vázání Kytice byla napsána pro amatérské divadelníky, koncentrující se okolo miletínské Pivovarské zahrádky, které pod svá křídla srdečně přijal Divadelní soubor Erben Miletín.

Spojení pivovaru a divadla nutně vyzývá k určité formě propagace. Já si jí ale nebudu všímat (protože uznávám poctivost, jemnost a vytříbenou chuť Pytláka) a zaměřím se na to podstatné. V Miletíně totiž vzniká originální dílo. Divadlo, které je pevně spojené s regionem, má zároveň velký potenciál dotknout se nás všech.

Husička je o událostech roku 1968, jak je mohla prožít „obyčejná" miletínská rodina. Od nadšení a víry v socialismus s lidskou tváří, přes zradu zemí Varšavské smlouvy, až po odplatu našich hokejistů na Mistrovství světa v ledním hokeji ve Stockholmu v březnu roku 1969. Silné téma přetavil Štěpán Hak v příběh, který dokáže oslovit nebo přinejmenším přijmout široké publikum. Pamětníci i nezúčastnění. Je to příběh, který je determinován prostředím.

Odkazy na Miletín jsou obsaženy nejen v textu, ale i v inscenaci formou videoprojekce historických fotografií z 60. let minulého století. Jeho síla ale spočívá v tom, že se klidně mohl stát v Opatovicích, Dětenicích nebo kdekoli jinde. A já pevně doufám, že zase nepřijde doba, kdy se o tom všem nebude moct mluvit ani psát a hrát divadelní hry. Václav Falta ml.