Když ve středu havaroval na nádraží ve Všestarech nákladní vlak s cisternami a nikomu se při havárii, při níž vznikla škoda 1,6 milionu korun, nestalo, přítomní lidé si oddechli. To však ještě netušili, že nehoda má přece jenom jednu lidskou oběť.
Výpravčí Ladislav Kříž, při jehož službě vykolejilo ve stanici Všestary na Královéhradecku několik vagónů s cisternami, to mohl považovat za další ránu osudu. I když při nehodě nebyl nikdo zraněn, pro čtyřiapadesátiletého muže to byla zřejmě poslední kapka, která završila neštěstí provázející v poslední době jeho rodinu.
Zhruba hodinu a půl po nehodě, poté co kolegovi předal službu, se vydal k několik stovek metrů vzdálené hlavní silnici a tam skočil pod projíždějící nákladní auto. Na místě byl mrtev.
Jeho rodinu stíhala v posledních letech jedna rána za druhou.
„Jeho manželka je vážně nemocná a švagrová vloni zemřela poté, co se opařila v jídelně mateřské školy, kde vařila. Zřejmě to na něho všechno dolehlo a ve stresu to vyřešil takto nešťastně,“ říká zdrceně Křížův kamarád Josef Srdínko z Rozběřic, kde výpravčí žil.
Příčina nehody je zatím neznámá
Při nehodě vykolejilo několik vagonů nákladního vlaku, které poničily betonové panely na nástupišti. Výpravčí zřejmě předčasně přehodil výhybku, když chtěl uspíšit odjezd nákladního vlaku. Vlak nejel rychleji než čtrnáctikilometrovou rychlostí. Nikdo nebyl zraněn. Celková škoda je 1,6 milionu korun.
Příčiny nehody se stále vyšetřují. Drážní inspektoři prověřují dvě verze. „Jednou z nich je selhání výpravčího, další potom technická závada. Šetření stále probíhá,“ sdělil ředitel Kanceláře Drážní inspekce Jan Kučera.
„Nehodu šetříme pro podezření z trestného činu obecného ohrožení z nedbalosti,“ sdělila tisková mluvčí hradecké policie Anna Pešavová.
Tragédie blízké zdrtila
Smutek lidí z Rozběřic i nedalekých Všestar je patrný na každém kroku. Kříž žil v rodinném domku v Rozběřicích desítky let. Zanechal po sobě dvě dospělé děti.
„Přistěhoval se před pětadvaceti nebo třiceti lety. Účastnil se i společenského života ve vesnici, občas zašel do hasičské zbrojnice, kde se scházíme, ale nikdy nevypil víc než dvě piva. Byl to sportovec, běžel i košický maraton a na kole zvládl v pohodě ujet i sto padesát kilometrů,“ říká Srdínko.
„Vůbec tomu nemůžu uvěřit. Bydlíme na nádraží přes osmadvacet let a celou dobu jsem ho znala. Sloužil i jinde, ale nejčastěji tady. Byl strašně hodný a příjemný, svoji práci dělal dobře. Nevěřím, že to byla jeho chyba,“ říká bývalá zaměstnankyně drah Eva Morocová.
„Byl to kamarád ze školy, známe se od roku 1965. Na dráze sloužil celý život, byl duší nádražák. Asi chtěl vlak co nejdříve vypravit ze stanice, aby nenabral velké zpoždění, a výhybku přehodil o něco dřív,“ myslí si Krátký.
STANISLAV ĎOUBAL