Lázeňský břeh na Kuksu mění tvář. Některým se nelíbí
Obec, kterou ročně navštěvují tisíce lidí, v tuto dobu zdánlivě osiřela. Návštěvníků Kuksu po vyhlášení, že hospital bude do konce května z důvodu rekonstrukce uzavřen, výrazně ubylo. Vládne zde hlavně pracovní ruch.
Zřetelný je obzvlášť na lázeňském břehu. Tam totiž procházejí rekonstrukcí bývalé lázeňské domy. Zvláště ten, ve kterém dříve bývala hospoda U Prďoly, poutá pozornost.
Když se příchozí člověk podívá z kaskádového schodiště od místa, kde stával Šporkův zámek, do údolí, stejně jako dvě sochy Neptunů, symbolicky udiveně přihlížející lidskému mravenčení, kroutí hlavou, co to tam dole vlastně vzniká. Napravo je už hotový barokní dům se zajímavě řešeným, prostorným zadním traktem, který zde realizoval odborník na baroko, docent Stanislav Bohadlo. Na druhé straně schodiště diváka jako první doslova praští do očí nevzhledná rozestavěná přístavba rekonstruované bývalé hospody č.p. 57 s malými okny, připomínající spíše stáj pro zvířectvo nebo veřejné toalety než zázemí pro budoucí provoz. Tolik laický postoj.
Před několika měsíci se proti řešení objektu č.p. 57 ohradili místní a sepsali stížnost, kterou poslali na odbor památkové inspekce Ministerstva kultury. Upozorňují v ní hlavně na nerespektování barokní zrcadlové symetrie. „Představuji si, jak se tady hrabě Špork díval ze zámku a viděl vše napravo a nalevo stejné přes celý areál až nahoru k Hospitalu. Teď se musí, chudák, obracet v hrobě," zlobil se například Dušan Erlebach, jeden z občanů, kteří se k protestu připojili.
„Stížnost podepsali nejen místní, ale i návštěvníci, několik architektů, zkrátka lidé z celého společenského spektra," popsal Jiří Sittek, který působí v české diplomacii a považuje se za virtuálního obyvatele Kuksu. „Vlastním tam dům, mám k místu vztah a rád bych v Kuksu jednou žil," vysvětlil Deníku svou angažovanost v kauze.
„Upozorňujeme na skutečnost, že barokní schodiště je jednou z dominant celého areálu a pro desetitisíce (a doufejme, že v budoucnu statisíce) turistů, kteří na Kuks každoročně přijíždějí, je prvním vstupním místem, ze kterého mohou obdivovat panorama celého barokního areálu. Budou uvítáni touto necitlivou přístavbou, která navíc dává do naprostého kontrastu zadní část obou protilehlých budov, již před příchodem k hospitalu," píše se mimo jiné ve stížnosti.
Inspekce dala kritikům za pravdu
„Odbor památkové inspekce nám dal v podstatě za pravdu a odpověděl, že o pietě nebo pokoře před národní památkou lze uvažovat jen s určitou nadsázkou," informoval Jiří Sittek. Z vyjádření ředitele památkové inspekce ministerstva kultury Martina Zídka vyplývá, že řešení popírá záměr zakladatele a tvůrce této partie kukských lázní. „Není dosaženo důsledně symetrického vzhledu vůči ose vedené kaskádovým schodištěm," píše ve vyjádření ředitel Martin Zídek. Zároveň je zde však též uvedeno, že k návrhu obnovy domu č. p. 57 podle architekta Libora Sommera vydal Krajský úřad v Hradci Králové závazné stanovisko, které nabylo právní moci již v říjnu 2010. Přezkumné řízení již tedy nelze zahájit, neboť to bylo možné do jednoho roku po nabytí právní moci.
Architekt ctí historické pojetí
Obecně prospěšná společnost Revitalizace Kuks realizuje přestavbu podle projektu architekta Libora Sommera. Ten míní, že stavba je tvořena zcela v souladu s historickými dokumenty.
„Diskutovaná přístavba v severní části domu č. p. 57 je podstatně starší, než si stěžovatelé myslí. Jako existující je již zachycena na fotografii z leteckého snímkování z roku 1935 a dále na stavebním plánu návrhu přístavby kina z července 1948. Patrně pochází z počátku dvacátého století, kdy vznikla jako prostor související s živností pekaře," uvedl architekt Sommer. V plánech z roku 1948, které projektant předložil, je také doloženo existující dobové schodiště jak do patra, tak do sklepa, které se nacházelo v místě projektem realizovaného schodiště.
„Jeho vnitřní šířka byla 340 centimetrů. Pro srovnání – vnitřní šířka nově navrženého proskleného přístavku schodiště je 330 centimetrů. Obnova dobového, byť neautentického schodiště byla v návrhu prověřována, výsledné řešení se však nejevilo z estetického hlediska jako uspokojivé, a proto nebylo po konzultaci s Národním památkovým ústavem dále rozpracováno. Z dobové dokumentace je navíc zřejmé, že dvorní trakty objektů byly, minimálně od druhé poloviny 19. století, řešeny jako účelové, bez uplatnění akcentu architektonického řešení dvorů při pohledech ve směru od zámku k hospitalu," upozornil Libor Sommer, který se spolu s památkáři snaží držet historických půdorysů.
„Metodika památkové péče říká, že stavět něco, co tu nikdy nebylo, je zločin. My se pietně snažíme konsolidovat to, co zbylo po architektovi Alliprandim. Přístavby jsou postaveny v duchu toho, co tu bylo dříve. Dostaly jen trochu jednodušší výraz. Moje maminka, módní návrhářka, říkávala: Člověk by se neměl u první zkoušky u krejčího dívat do zrcadla," dodal architekt s tím, že posuzovat rozestavěnou stavbu není podle něj úplně fér.
Lidé jsou rádi, že se buduje
Mnohým příchozím se Bohadlův objekt líbí více. „Je to krásný, pěkně vybarvený domeček. Doufejme, že i bývalá hospoda bude nakonec pěkná. Důležité je, že se vůbec buduje. Vždyť to tady už byla ostuda," řekl například Pavel Krejza, který sem dorazil na kole. „Jezdíme sem často. Jsme rádi, že se tady buduje. Myslíme, že to určitě lidi přitáhne. Nám se líbí, jak to vypadá. Moc tomu architektonickému pojetí nerozumíme. Určitě je vše hezčí než když se tady vše rozpadalo," uvedli studenti Barbora Jedličková a Michal Plecháč.
Další lidé v obci viní památkáře, že se do všeho pletou a vše zamotají. „S památkáři to tady je letitý problém. Já musím každou vyměněnou laťku na plotě konzultovat. Řeší se tu takové prkotiny. A pak člověk žasne, jaké tady povolí různé nelogičnosti," poznamenal kronikář Kuksu Vladimír Kučera, který celý život žije v místní roubence a pod stížnost se také podepsal.
„Stanislav Bohadlo se k celé záležitosti mohl vyjádřit mnohem dříve. Byl účastníkem řízení. Symetrie je z pohledu od nábřeží zachována, nevidíme ve stavbách problém. Koneckonců ani hospital symetrický není," komentovala situaci garantka rekonstrukce Kuksu ze sekce památkové péče NPÚ Michaela Líčeníková.
Mělo dojít k dohodě
„V historickém nákresu a na snímcích je uvedena přístavba nalevo i napravo. Stanislav Bohadlo vytvořil novotvar, který nemá vůbec žádné dějinné opodstatnění. Celý problém je v tom, že se ke všemu vyjadřuje mnoho institucí a výsledkem je, že se postaví nesoulad a že nastal rozpor v realitě. Mělo dojít k dohodě. Musím dát za pravdu panu architektovi Sommerovi, když respektoval historické podklady. A nebo se tedy mělo říct – ne, zbourejme kus historie a postavme novotvary. Ale hlavně buď jedno, nebo druhé. To měli rozhodnout památkáři," vyjádřil v místě názor stavař Jan Chaloupský.
Oponenti se vzdát rozhodně nechtějí
Stanislav Bohadlo se už nechce k záležitosti mediálně vyjadřovat vůbec. Cítí se zklamán a má podle svých slov pocit, že „píchá do vosího hnízda". Přesto se však odpůrci architektonického řešení bývalé Prďolovy hospody stále nevzdávají.
„Napsali jsme dopis ministru kultury a královéhradeckému hejtmanovi, které informujeme o závěrech odboru památkové inspekce a vyzýváme je, aby vyvolali jednání minimálně na úrovni ministerstva a kraje," informoval Jiří Sittek. Není to jediná iniciativa, kterou oponenti chystají. Mají v úmyslu založit webové stránky, v nichž budou o kauze informovat veřejnost. Té chtějí poskytnout hlavně prostor pro vyjádření.
Vznikne Spolek přátel Kuksu
„Ukazuje se, že plánování projektů je úplně odtrženo od zájmů občanů, a to nejen místních," dodal Jiří Sittek. Další chystanou iniciativou je Spolek přátel Kuksu. „K rozvoji Kuksu je třeba přispět i na občanské úrovni. Sdružení by se mělo stát partnerem pro instituce a garantem, že o případných dalších projektech budeme diskutovat s dostatečným předstihem. Ve sdružení uvítáme obyvatele, návštěvníky, architekty, právníky a další zájemce o problematiku," dodal Jiří Sittek.
Autor: Jana Mudrová