V období mezi válkami bylo v republice kolem osmi tisíc cihelen. Téměř v každé obci byste na ni narazili. Dnes už bychom tyto unikátní objekty hledali marně.

Jeden takový se nachází v malé obci u Hořic, kde se bývalou kruhovou cihelnu pokouší od roku 2009 dát dohromady architekt a místostarosta Hořic Martin Pour.

Mladý architekt se snaží už osm let dát dohromady bývalou cihelnu. Pomalu, ale jistě zde vzniká technický skanzen se zaměřením na historii cihlářství. Podle Poura se nikde v republice nic podobného nenachází. Už nyní zde zájemci mohou vidět, jak se dříve v peci cihly vypalovaly nebo jak se sušily. Když objekt mladý nadšenec kupoval, byl přitom v havarijním stavu. Většinu prací dělá svépomocí a mnohdy bojuje i s financemi. Ke svému koníčku se dostal úplnou náhodou.

„Před pár lety jsem tady v obci něco projektoval a narazil jsem na cihelnu. Moc se mi ta budova líbila, především tesařská konstrukce objektu, a tak jsem zašel za starostou a poprosil ho, že když by někdy objekt prodávali, zdali by mi mohl dát vědět," vzpomíná architekt.

Bývalá cihelna tehdy sloužila jako sklad obilí a jejím vlastníkem bylo JZD Mlázovice, které vzhledem ke špatnému stavu budovy uvažovalo o jejím prodeji. „Zkusil jsem je tedy oslovit a nakonec jsme se domluvili. Dost mi tenkrát pomohla i obec. Součástí cihelny je také komín, a protože v obci nemají kostel, je pro ně právě tento komín jakousi dominantou. Zájem měly také ještě asi dvě, tři firmy. Všechny ale chtěly bývalou cihelnu zbourat, protože se tam nachází hodně materiálu, především pískovce a dřeva. No a tak nějak to začalo," vypráví hořický místostarosta, který objekt od té doby dává dohromady. Jak sám říká, je to pro něj forma určité relaxace a odreagování se od běžné práce.

„„Říkám tomu moje chatička. Devadesát pět procent věcí si tam dělám sám. Je to moje forma odpočinku. Celý den v práci sedím u počítače, kreslím, a na cihelně musím dělat fyzicky rukama. Je tam za vámi prostě vidět kus práce," říká hrdě mladý muž.

VELKÉ PLÁNY
Za osm let odvedl na cihelně Martin Pour spousty práce a díky němu objekt stále stojí. Nejnáročnější a nejnákladnější byla podle jeho slov asi kompletní rekonstrukce střechy. „Když jsem objekt kupoval, zatékalo tam. Letos jsem opravu střechy konečně dokončil. To bylo asi to, co mě nejvíc trápilo. Několik let jsem na její opravu spořil a musel jsem ji dělat po malých částech," říká architekt a dodává, že se mu tento rok rovněž podařilo dokončit míchárnu, tedy prostor, kde se cihly vyráběly.

„Ten stav předtím byl katastrofální. Byla tam vyřezaná patra, takže podle starých výkresů jsem udělal jejich kopie," upřesňuje Pour. Nyní postupně dosazuje chybějící zábradlí a umísťuje staré stroje, které byly při výrobě cihel používány a které Pour sehnal. „Do dvou let bych tam rád zprovoznil cihlářský lis, který je starý něco mezi sto až sto deseti lety. Ten by měl být poháněn původním stacionárním motorem s koženými řemeny," prozrazuje velké plány mladý architekt.

POMÁHAJÍ KAMARÁDI
Martin Pour cihelnu přitom dává dohromady jen s malou finanční pomocí, kterou mu občas poskytne některá obec. Například letos získal částku pěti tisíc od Nové Paky nebo Jičína a jednou se Pourovi podařilo získat dotaci i z Královéhradeckého kraje ve výši asi třiceti čtyř tisíc. „Peníze použiji vždy na materiál; stavební práce si dělám sám, někdy pomohou i kamarádi," odhaluje Pour.

V objektu Martin Pour pořádá kromě prohlídek také několik akcí pro veřejnost, s nimiž mu často vypomáhá obec a místní obyvatelé. „Nemám danou žádnou otevírací dobu. Na dveřích je pověšená cedule s mým telefonním číslem a pokud mi někdo zavolá, že má zájem o prohlídku, pokud mohu, vyhovím mu, i když ne vždy to jde," seznamuje s chodem unikátní památky architekt. Příští rok se lidé mohou těšit například na Strašidelnou cihelnu, kterou Pour pořádá s obcí jednou za dva roky nebo také Den otevřených dveří.

PODPORA RODINY
A co na neobvyklý koníček říká rodina mladého architekta? „Manželka už si za ty roky zvykla, ale je pravda, že když jsme měli jedno dítě, bylo to jednoduší. Teď se dvěma je to složitější. Moje dcerka například dostala k prvním narozeninám sedmitunový stacionární motor. Sice nic neříkala, ale určitě měla radost," směje se dvojnásobný otec.

Autor: Pavla Franzkiová, zdroj: jicinsky.denik.cz