O prvním říjnovém víkendu odstartovala prvními koly nejvyšší soutěž mladých šachistů, extraliga dorostu. Již čtvrtou sezónu hrají tuto soutěž i hráči Jiskry Hořice.
Soustředění západní skupiny proběhlo v malebném prostředí kunětického hostince U Přívozu.

Sálající krbová kamna poněkud zklidňovala nervózní atmosféru.Naše silně omlazené družstvo ve složení Tomáš Kraus, Martin Saučuk, Jára Flašar, Kristýna Sabolová, Eliška Johnová, Vojta Kykal přijelo s cílem zvítězit nejméně ve dvou zápasech, abychom si zachovali šanci na postup do A finále.

Hned v prvním zápase nás čekali loňští spolufinalisté z Údlic. Kdo by se nechal zmást jejich elem, řekl by slabý soupeř. My jsme však věděli své. Zápas byl velmi nervózní, zejména děvčata nebyla ve své kůži a když věžovou koncovku zkazil i Jára, zdálo se být o zápase rozhodnuto. Nové posily se však osvědčily a když úžasný výkon podal i Tomáš, mohli jsme se radovat z těžce vydřené remízy. Dá se považovat za úspěch, protože v loňské sezóně jsme dosáhli stejného výsledku ve výrazně silnější sestavě.

V týmu „nováčka“ z Kladna, kterého jsme „vyfasovali“ ve druhém kole, se na nás zubily tváře ostřílených extraligových hráčů z okolních oddílů. Ani výkon nebyl nováčkovský. Opět zabodoval Vojta, Tomáš a polepšil se i Jára. Již to vypadalo, že druhý zápas vyhrajeme i přes to, že Martin přehlédl ztrátu figury a prohrál. Eliška však v jasně lepší pozici přehlédla nepříjemnou vazbu a po urputném boji překročila čas. Kristýna dlouho a udatně vzdorovala svému silnějšímu a zkušenějšímu soupeři, nakonec však musela také kapitulovat.

Dvě remízy nenaplnily zcela naše očekávání, obzvlášť když při troše štěstí to mohly být dvě výhry, v obou utkáních jsme měli jasně navrch, ukázaly však, že omlazený kolektiv je schopný podat solidní výkon.
Ve třetím kole přišla studená sprcha. Podlehli jme dalšímu „nováčkovi“ z Vlašimi ½ : 5 ½ .

Průběh zápasu byl daleko vyrovnanější, než by se z výsledku zdálo. Všechny partie se rozhodovaly až v časových tísních, kde prokázali soupeři více zkušeností a také lepší nervy. Na tradičního rivala, Oázu Praha, se kterou jsme hráli ve čtvrtém kole, jsme si dovolili vystřídat. Unaveného Martina Saučuka vystřídala odpočatá Lenka Rojíková. I ona však zaplatila „nováčkovskou“ daň. Hrála příliš nervózně a podlehla velmi nadějnému Arsenii Anaskinovi. Naštěstí to byla prohra jediná, ostatní předvedli bezchybný výkon. Vysoké vítězství 5:1 nám vrátilo naději.

I když jsme nesplnili tak docela náš cíl, s pěti body máme slušnou šanci se nakonec mezi nejlepších osm týmů dostat. Družstva jsou totiž, až na výrazně silnější Vlašim a slabší Oázu velmi vyrovnaná a skutečně může kdokoli porazit kohokoli.
Nadále zůstává naším cílem finále A. Nebude to snadné, protože máme před sebou silná družstva Liberce (27.11.), Polabin a Rychnova ( 15.1.), se kterými bychom měli získat nejméně čtyři body, chceme-li si zachovat naději na postup.
Nejlepší výkon podal zatím Tomáš Kraus, má 3,5 bodu , Vojta Kykal má 3, Jára Flašar 2, Martin, Kristýna a Eliška po jednom bodu.