Hořicko - Obce Hořicka - Hořice - Martin Samohrd: Na sympozium jsme pozvali čtyři sochaře Pátek 29. března 2024 
Obce Hořicka
 Regiony na Hořicku >>>
 Za hranicemi Hořicka >>>
 Po kom se jmenují ulice Hořicka? >>>
 Bašnice - www
 Bezník
 Bílsko
 Bílsko - www
 Boháňka
 Boháňka - www
 Borek
 Březovice
 Bříšťany
 Cerekvice nad Bystřicí
 Červená Třemešná
 Červená Třemešná www
 Cerekvice n.B.- www
 Chodovice
 Chomutice
 Chomutice - www
 Chroustov
 Chvalina
 Dachovy
 Dobeš
 Dobrá Voda
 Dobrá Voda - www
 Holovousy
 Holovousy - www
 Hořice
 Hořice MěÚ - www
 Jeníkov
 Jeřice
 Konecchlumí
 Lázně Bělohrad - Anenské lázně
 Lázně Bělohrad MěÚ
 Lázně Bělohrad
 Lískovice
 Lískovice - www
 Lukavec
 Miletín
 Miletín - www
 Milovice
 Milovice camping
 Mlázovice
 Mlázovice - www
 Nový Bydžov
 Nechanice
 Nechanice - www
 Nová Paka - www
 Nová Paka
 Ostroměř
 Ostroměř - www
 Pecka
 Pecka - www
 Petrovičky
 Podhorní Újezd - Vojice
 Podhorní Újezd - Vojice - www
 Polšť
 Rašín - www
 Rohoznice s Horkami a Polákovem( Polštěm)
 Sobčice
 Sobčice - www
 Sukorady - www
 Třebnouševes
 Třebovětice
 Úhlejov
 Úhlejov - www
 Želejov


JÍDELNÍČKY
Napište nám
Kontakt
info@horicko.cz
Provozovatel www.horicko.cz
Prodejní akce

Reklama
Máme pro vás tip na skvělý dárek za vysvědčení, který vaše peněženka ve zdraví přežije:
počítačovou hru na CD/DVD v originálním obalu za neuvěřitelných 49,- Kč.

www.HORICKO.cz
stáhnout
[CNW:Counter]
Martin Samohrd: Na sympozium jsme pozvali čtyři sochaře


Sochařské sympozium se letos koná po loňské přestávce. S hlavním organizátorem Martinem Samohrdem jsme však probrali nejen letošek, ale i historii této jedinečné akce.

Kdy sympozium začne a kolik přijede umělců?

Sochaři přijedou 1. července. Budou zde do 28. července. V neděli 27. července plánujeme vernisáž v Hradci Králové na Nábřeží sochařů. Přijedou čtyři, konkrétně Japonec z Kanady, Rakušan z Bulharska, pak pravý Bulhar a Číňan z Thajvanu. No, ten Bulhar se jmenuje Georgi Minchev, kanadský Japonec je Kazumi Tanaka, Číňan je Lien-Chin Hu a Rakušan žijící v Bulharsku se jmenuje Hermann Gerschner. Nedáváme jim žádná témata, prostě mají možnost si udělat, co chtějí.

Vrací se někdo z nich do Hořic, nebo zde budou všichni v rámci sympozia prvně?
K nám se nikdo nevrací. My, a to je pro čtenáře zajímavé, držíme takzvané Schoenholtzovo pravidlo. Dotyčný tu byl v roce 1966, na prvním sympoziu. A my jsme ho podruhé pozvali po 38 letech. Tím vzniklo pravidlo, že sochař se samozřejmě může vrátit, ale jen po 38 letech. Z prvního období sympozií mezi roky 1966 až 1969 jsou nyní živi jenom dva sochaři, Michael Schoenholtz z Německa a Marcello Guasti z Itálie. Ostatní jsou na Schoenholtzovo pravidlo ještě mladí.

A je nějaká šance, že pravidlo bude porušeno?
To myslím ne, asi to nehrozí. Chceme, aby sbírka byla různorodá. Pozvat sochaře třeba po pěti letech je zbytečné. Schoenholtz dělal v šedesátém šestém roce něco úplně jiného než po těch třiceti osmi letech. Za takovou dobu je dobré vidět, kam se sochař dopracoval.

Povězte mi, jak se pan Schoenholtz vyvinul.
Jděte se podívat na kopec Gothard. Od něj je tam jeho první věc, což je Žena v metru. Stojí pod obeliskem. Je to taková rozevlátá, velmi plastická věc. Tu noha, tamhle kouká ruka. Po těch letech ale udělal takový čistý, dvakrát zalomený sloup, čtverec v půdorysu, jenom prostě rovná věc. Jmenuje se to Pocta baroku.

Zpět k letošku. Kolik je těm hostům v průměru let?
Ten Číňan je mladý kluk, dvacátník. Gerschner je padesátník, Kazumi Tanaka má něco přes šedesát a Bulhar také tak, je to můj vrstevník.

Co říkáte na to, že počínaje loňskem bude sympozium pořádáno jako bienále?
Já jsem to vymyslel, tak to logicky chválím. Ono to bylo nutné. Když jsme v minulosti pořádali sympozia s Romanem Richtermocem, říkali jsme si, že je to nápor. Už nás to začínalo unavovat, ale osobně jsem tehdy prosadil, že ne, ještě to udržíme. Teď to přišlo z důvodu, že jsme už opravdu chtěli končit. Málem jsem s tím praštil. Měli jsme finanční problémy. Peněz bylo málo, oproti evropským sympoziím jsme byli šmudlové. Skuteční profesionálové o nás ztráceli zájem. Přihlásilo se sto amatérů, kterým nemůžete svěřit blok kamene, protože mají zkušenosti jenom s malými soškami na stůl. Najednou ale projevili vůli přijet na sympozium, protože, a to je pravda, to hořické je svou sbírkou a historií velmi lákavé. Je v ní špička z oboru, a ti hlupáci by rádi stáli vedle těch jmen. Nakonec jsem se sešel s primátorem Zdeňkem Finkem, starostou Ivanem Doležalem a náměstkem hejtmana Otakarem Rumlem a položil jim otázku: Chcete sympozium, nebo ne? Oni se na sebe koukli a řekli ano. Já řekl, že může pokračovat za předpokladu, že na něj bude více peněz. Oni začali vysvětlovat, že je obtížné přemluvit zastupitelstva, aby přidala, a tak jsem jim nabídl, že to uděláme jako bienále. Každý rok ať přispějí stávající částkou, nic se nebude navyšovat a my jednou za dva roky pozveme čtyři sochaře s tím, že jim zaplatíme letenku, koupíme pořádný kámen a dáme odměnu 2000 euro.

Zmínil jste kvalitu kamene. Odkud tentokrát bude sochařský materiál?
Bude z Dubence. Je trochu barevnější a tvrdší a hlavně bez vady. V Podhorním Újezdu nám z počátku dávali kámen téměř zadarmo. Pak to ale začalo být horší a horší. A stejně tak dražší a dražší. V Dubenci, u Alfonse Dovičoviče, získáme materiál bez vady a za nižší cenu. Což je způsobeno tím, že je to můj spolužák z kamenické školy. Je mu blbé říct ne.

Kolik toho jsou schopni umělci za měsíc vytvořit?
Jedno dílo. Když v prvních ročnících bylo sympozium dvouměsíční, stávalo se, že toho zvládli více. Schoenholtz stihl udělat dvě věci.

Teď se ještě jednou vrátíme do historie, až do roku 1966. Z jakého popudu sympozia vznikla?

Teorie se rozcházejí. Pan Vladimír Preclík rozhlašoval, že to všechno organizuje on a že je to jeho nápad. Já už v té době také byl živ a vím, že vůbec první impulz přišel během 80. výročí kamenické školy v roce 1964. Ministerstvo tehdy chtělo tu školu zrušit, či přesunout do Jihlavy. Lidem se to nelíbilo, a proto oslavy 80 let byly pohnuté. Kdo první vyslovil myšlenku sympozia, to nevím, ale jednoduše se objevil nápad, že by hořické sochařství mělo být podpořeno sympoziem, které by mělo mezinárodní šmrnc. Tehdy to financovalo město Hořice a kraj. Škola se udržela. Pokračovalo se do roku 1969. Pak ale najednou přišli z podmínkou, že tu budou působit jenom sochaři z východního bloku a že budou tvořit realisticky. Organizátoři od toho dali ruce pryč. Potom toho ujala parta lidí až v roce 1989.

Takže normalizace to přerušila.
Ano, dvacet let nebylo nic. Proto je letos teprve 28. sympozium. Jedna pauza byla potom v roce 2001 a potom další vloni.


Autor: Jan Jireš