 |
|
| Hořicko - Kultura - Výstavy - Vernisáž výstavy Karel Jaromír Erben a jeho doba | Pátek 19. dubna 2024 |
 stáhnout |
9.9.2011 - Muzeum Hořice Vernisáž výstavy Karel Jaromír Erben a jeho doba Hořické muzeum s potěšením zvou vás i vaše přátele
"Potud národ svůj, pokud šetří svých památek." Karel Jaromír Erben Karel Jaromír Erben (7. 11. 1811 Miletín – 21. 11. 1870 Praha) Kraj pod Zvičinou je kolébkou řady výjimečných osobností a mezi nimi jedno z předních míst právem náleží miletínskému rodáku Karlu Jaromíru Erbenovi. Narodil se v rodině nemajetného ševce Jana Erbana a jeho ženy Anny, dcery miletínského učitele Františka Žáby. Z jejich devíti dětí se jen dvě – Karel a jeho sestra Josefa – dožily dospělého věku. Nadaný ale neduživý Karel trpěl od dětství tuberkulózou. Na přímluvu miletínského kněze Jana Arnolda a s finanční podporou vrchnosti vystudoval nejprve gymnázium v Hradci Králové a poté odešel do Prahy, kde se nechal zapsat na filozofická a posléze právnická studia. Do této doby také spadají Erbenovy básnické počátky a u jeho jména se začíná objevovat vlastenecké "Jaromír". Během studia se také poprvé setkává s tehdejší největší autoritou české vědy Františkem Palackým, který z pověření stavů začíná pracovat na oficiální verzi českých dějin a poskytl Erbenovi možnost přivýdělku opisováním historických pramenů. Strasti hmotného nedostatku, provázející Erbena celým studiem, však nevyřešilo ani ukončení studií, kdy mu nabídnutá místa u hrdelního soudu a fiskálního úřadu přinášela pouze možnost neplacené praxe. V roce 1842 se Erben oženil s Barborou Mečířovou ze Žebráku a v jejich manželství se postupně narodily dcery Blažena, Ladislava a Bohuslava a syn Jaromír, který však záhy umírá. Snaha zajistit rodinu a nekonečné čekání na služební postup nakonec Erbena odvádí na dráhu soukromého vědeckého pracovníka se služební vazbou na Královskou společnost nauk a Vlastenecké museum. I přes usilovnou práci však rodina strádá. Teprve místo archiváře hlavního města Prahy v roce 1851 s ročním služným 1000 zl. zajistilo Erbenovi trvalý příjem a rodině slušnou existenci. Erben se také může začít více věnovat své vlastní vědecké i literární práci. V roce 1857 umírá Erbenova manželka Barbora a zanechává po sobě tři nedospělé dcery. O dva roky později uzavírá Erben svůj druhý sňatek s mnohem mladší Žofií Mastnou z Lomnice nad Popelkou a přivádí dcerám novou matku. Z tohoto druhého manželství se narodil syn Vladimír a dcera Marie, obě děti však zemřely v útlém věku. Mnohaletá usilovná práce v prašném prostředí však stále více podlamuje Erbenovo křehké zdraví. K vleklé tuberkulóze se připojuje těžká žloutenka a na podzim 1870 ho smrt předčasně odvádí od nedokončeného díla. K věčnému spánku na malostranský hřbitov v Košířích Erbena doprovodily přední osobnosti veřejného života v čele s Palackým a Riegrem. Později byly jeho ostatky přeneseny na Olšanský hřbitov. Karel Jaromír Erben patří mezi přední české básníky, mezi něž ho vynesla jeho jedinečná "Kytice z pověstí národních" (1853), na které pracoval dlouhých patnáct let. Kdo by neznal Polednici, Vodníka, Svatební košile, Štědrý den a další, v nichž mistrným způsobem zpracoval motivy lidových balad a které dodnes patří ke klenotům české literatury! Neméně pozoruhodná je však i Erbenova činnost na poli české historické vědy a rodící se etnologie. Erben byl předním znalcem pražských i venkovských archivů a fundovaným editorem historických pramenů. Jeho prací vyšly např. Tomáše ze Štítného Knížky šestery o obecných věcech křesťanských (1851), Kryštofa Haranta z Polžic Cesta do země Svaté a do Egypta, dva díly (1854-1855), Legenda o sv. Kateřině (1860), Komenského Labyrint světa (1862), Mistra Jana Husi sebrané spisy české a řada dalších. Pro Vlastenecké museum pořídil opisy listin vztahujících se k nejstarším českým dějinám a odborné veřejnosti je zpřístupnil v edici Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae, díl I. (1855). Jako archivář hlavního města nejen odborně uspořádal tento archiv, ale vydal i soupis primátorů Starého města pražského (1858). Studijních cest po venkovských archivech využil Erben zároveň také ke sběru památek lidové slovesnosti – písní, říkadel, lidových zvyků, pověstí a pohádek. Uvědomoval si, že tyto památky začínají nenávratně mizet a je třeba je zachytit a uchovat pro budoucnost. První svazek Písní národních v Čechách vyšel již v roce 1841. Sbírka byla v dalších letech rozšiřována, až dospěla ke kompletnímu vydání jako Prostonárodní české písně a říkadla (1864). S Erbenovou sběratelskou činností souvisí i jeho zájem o pohádky a lidové pověsti nejen české ale i jiných slovanských národů, mezi nimiž nalézá mnoho společného. Výsledkem se stalo vydání stovky nejkrásnějších slovanských pohádek v původních jazycích, které vycházely jako Čítanka slovanská (1861-65). Erbena lze pokládat za zakladatele moderní české pohádky. Už od čtyřicátých let vycházely jeho příběhy Tři přadleny, Raráš a Šetek, Tři zlaté vlasy děda Vševěda, Zlatovláska a další v různých časopisech a revuích. Žel, ucelenou sbírku pohádek se Erbenovi již vydat nepodařilo a nedokončeny zůstaly i jeho studie o slovanské mytologii. Karel Jaromír Erben, rodák z našeho kraje, byl osobností výjimečnou. Jeho rozsáhlé i když nedokončené dílo neztrácí ani dnes nic na své aktuálnosti a poskytuje solidní základ pro další vědecká bádání i inspiraci současným umělcům. PhDr. Oldřiška Tomíčková |
Máme pro vás tip na skvělý dárek za vysvědčení, který vaše peněženka ve zdraví přežije: