František Kozel je umělec, ze kterého srší charisma a smysl pro humor. Někteří si ho pamatují z politiky, mnozí potom jako člena taneční skupiny mužoretů Artróza, která má domov na Hořicku.

Méně se však ví, že je i divadelníkem a principálem souboru Skleróza, jenž ze všeho nejraději vystupuje po hospodách ve vesnicích. Na jaře začalo divadlo hrát humoristickou pohádkovou hru Široký.

Jak dlouho Skleróza funguje?
Vzhledem k tomu, že jsem ve skupině mužoretů s názvem Artróza, snažím se držet myšlenkovou linii, a proto máme divadelní soubor Skleróza. Myslím si, že teď je už čtvrtá divadelní sezóna. Začínáme s novou hrou. Lidé nás ještě tolik neznají, a tak není od věci říct pár slov o souboru. Dříve jsem se jistou dobu pohyboval v politice, což mě zasáhlo, a teď podle toho hrajeme hry. Píšeme si je sami, proč také hrát něco cizího, že?

Povězte tedy něco o vaší nové hře.
Po více než dvaceti letech jsem se vrátil k původnímu námětu. Živě si pamatuji, že dne 11. listopadu 1989 jsme měli premiéru hry Dlouhý. Tehdy to byla politicko – erotická pohádka, protože kritické záležitosti se nedaly řešit přímo. Všichni jsme měli stažené zadky, že si do týdne pro nás přijdou. Jenže předběhla je revoluce a potom najednou všichni začali podnikat i dělat politiku. Po dvaceti letech jsem se ke hře vrátil, protože jsem zjistil, že najednou je tu hodně podobných věcí, ze kterých jsme si kdysi dělali legraci. Předělal jsem hru Dlouhý a logicky, protože jde o pokračování, jsem novou pohádku nazval Široký. Tím jsem si upletl bič, že budu muset napsat pohádku Bystrozraký.

Takže se rodí celá trilogie?
Ano, ale jedna mi bude stačit, pohádek budu mít dost.

Přibližte čtenářům vaše divadlo.
Dříve jsme hráli dobrovolně a vlastně stejně jsme na tom teď. Nemáme žádného zřizovatele, jenom já jsem principál, který administrativně zajišťuje chod. Co si nevyděláme, to nemáme. I když občas nám někdo sponzorsky vyjde vstříc, musíme si vystačit. To znamená, že musíme hrát co nejčastěji. Dříve byly nejoblíbenější hry po hospodách a teď jsme se k tomu vrátili. Hrajeme s živou kapelou Swing Hořice. Myslím si, že vystoupení s živou kapelou je dnes také výjimečné. Jsou to nepopsatelné zážitky.

Fascinuje mě, že pohádka Dlouhý měla přízvisko politicko – erotická. Je na tom stejně i Široký?
Kdepak, Široký už je jenom politická pohádka. Erotiku jsme museli omezit. Vezměte si, že Dlouhého jsem psal před pětadvaceti lety, takže tam erotika svůj význam ještě měla. Teď už prostě ustoupila do pozadí a myslím, že diváci jsou za toto rozhodnutí i vděční.

Děj nebudeme nijak moc prozrazovat.
Raději ne. Celou trilogií projde kralevic. Jeho cílem je oženit se. V první díle se mu to nepovedlo, prostě o nevěstu přišel a nebudu prozrazovat jak. V Širokém se opět neožení, ale u Bystrozrakého už plánuji, že se to zdaří. Bude to prostě chtít dobrý konec. Jinak zajímavé je to, že kralevice hraje dívka. Nenašli jsme mužského herce, který by se toho ujal. Veronika Zapadlová ho ale ztvárňuje přímo skvěle.

Teď jste mi trochu přihrál na další otázku. Představte váš soubor?
Původně jsem myslel, že budeme spíše takový souboreček. Ale ze šesti herců je teď deset. Když se k tomu přidá kapela a technici, tak najednou máme dvacet lidí. Někdy je složité to dát dohromady, protože jsme všichni amatéři a každý má své povinnosti. Zkušebnu nemáme, takže se scházíme u nás doma ve stodole. Hrajeme na různých místech. Někdy jsme pozváni a hrajeme pro určité kulturní zařízení, jindy si zase pro vystoupení sál pronajmeme.

Rolí ve hře Široký je docela dost, tak řekněte, jakým způsobem jste je obsazovali.
Složité to bylo už od začátku. Jak jsem řekl, nedařilo se nám sehnat mladého jinocha na kralevice, a tak ho teď hraje Veronika. A je to dobře. Už jsme ji i naučili, jak má sedět chlap. Jako kralevic si už nemůže dovolit sedět ženským způsobem.

Jak jste ji to učili?
Názorně. Prostě jsme ji museli předvést, jak v hospodě sedí chlapi a ona se nás pokoušela napodobit. Ten styl sezení je opravdu úplně odlišný. Jinak s obsazováním hry problém nebyl. Spíš zkoušky jsou těžké, protože někteří z nás pracují na směny. Kulisy vyrábím sám, hru píšu také, kostýmy si každý herec sežene.

Premiéra hry Široký byla letos v květnu. Kde jste již hráli a kde ještě vystoupíte?
Premiéra samozřejmě musela být v hořické Koruně, to jinde nešlo. Shodou okolností jsme v sobotu 24. října tam měli reprízu. Do Vánoc máme ještě šest sjednaných představení. Po svátcích budou ještě další čtyři. Podle mě bychom těch deset představení ještě měli zvládnout, možná se ještě něco ukáže. Teď v posledních měsících do toho vlezla politika a komunální volby. Některé menší obce zřejmě čekaly, jak dopadnou volby, aby starý starosta tomu novému nenadělil nějakou kulturu. Jak jsem řekl, nejlepší je hraní po vesnických hospodách. V některých místech se divadlo desetiletí nehrálo a najednou tam přijedou živí herci, i když nevím, jestli si tak můžeme říkat. Ve větších divadlech je to vždy napínavější, protože nevíme, jak to dopadne. Doufám, že se nám také podaří prorazit do Jičína, ale zatím se to nestalo. Nájem v Masarykově divadle je vysoký. Je to riziko, do kterého nechceme jít. Ale mám takové přání, že bychom v létě mohli hrát na koupalištích. K tomu je však potřeba technika, na kterou si nejdříve musíme vydělat. Až ji budeme mít, přijede i do Jičína.

Psal jste tu hru někomu na míru?
U některých rolí jsem věděl, kdo je bude hrát. Třeba děda Vševěda jsem psal trochu na míru. Spíše jsem se inspiroval v realitě. Odpozoroval jsem, jak se političtí představitelé chovají a jak jednají. Lidi se v tom našli. Máme tam postavy typu zeman Slivoš, purkmistr Aám a podobně. Myslím, že i u děda Vševěda se dá snadno odvodit, kde jsem hledal svoji inspiraci.

Autor: Jan Jireš

Kdy a kde soubor Skleróza hraje?
Pohádkovou komedii Široký můžete zhlédnout v následujících termínech:
Ve středu 29. října v Lomnici nad Popelkou
V sobotu 15. listopadu ve Voletinách u Trutnova
V sobotu 6. prosince v Češově
V sobotu 13. prosince v Třebihošti