Mentálně postiženého muže se střevními potížemi nemocnice ve Dvoře Králové nad Labem nejdříve odmítla. Když přijel na kontrolu, musel hned na operaci, ale bylo už pozdě a druhý den zemřel. 

Když před Vánocemi v roce 1999 strávila Jarmila Uhlířová v nemocnici ve Dvoře Králové nad Labem několik posledních hodin u lůžka svého umírajícího syna, nic nenapovídalo, že celý případ se bude jednou podrobně rozebírat před soudem. Její jednačtyřicetiletý mentálně postižený syn byl tehdy krátce po operaci, ale jeho stav byl natolik vážný, že druhý den zemřel.

Co se stalo předtím, matka se dozvídala jen z náznaků a s obtížemi. Na základě jejích zjištění se později rozjelo policejní vyšetřování. Včera, po třech a půl letech od této události, stanuli před Okresním soudem v Trutnově lékaři Pavel Sieber a Patrik Vít, aby se zodpovídali z toho, že svou nedbalostí zavinili smrt postiženého muže.

Pacienta, který žil v ústavu v Hajnici na Trutnovsku, přivezla sanita v sobotu 18. prosince 1999 do nemocnice ve Dvoře Králové se střevními potížemi. Sloužící lékař Pavel Sieber zjistil, že za potížemi je zřejmě neprůchodnost střev, ale po konzultaci s primářem oddělení Patrikem Vítem rozhodl, že pacienta vrátí zpět do ústavu. „Když jsem řekl, že by měl zůstat v nemocnici, pacient vykřikoval, že chce do Hajnice. Nikdy jsem takového pacienta zatím nevyšetřoval. Kdyby zůstal v nemocnici, musel by být přivázán a jeho pozorování by nic nepřineslo. Jsem přesvědčen, že operace tehdy nebyla nutná,“ řekl Sieber u soudu. U hlavního líčení působil sebejistě, prohlásil, že žádnou vinu necítí. Vinu odmítl i primář chirurgie Patrik Vít, s nímž Sieber postup konzultoval. „Tehdy nebylo nic, co by nás opravňovalo k operaci,“ řekl Vít.

Postiženého muže vrátili zpět do ústavu a pozvali ho na kontrolu druhý den. Teprve při kontrole v nemocnici se primář rozhodl pacienta okamžitě operovat, protože ten byl v kritickém stavu. Lékaři museli odstranit část tlustého střeva, které se zauzlilo a odumřelo. Stav pacienta se následkem toxického šoku rychle zhoršoval a muž druhý den zemřel.

Matce postiženého nejvíc vadilo, že o problémech syna jí nikdo neřekl. „Dozvěděla jsem se to, až když byl po operaci. Kdyby mě nemocnice kontaktovala, že mají problém s jeho vyšetřením, přijela bych a přesvědčila bych ho,“ řekla Uhlířová. Měla rovněž pochybnosti o správném postupu hajnického ústavu. Dodala, že nikdo z lékařů královédvorské nemocnice se dosud za to, co se stalo, neomluvil.

Postup lékařů posuzovaly dvě skupiny znalců z Hradce Králové a Olomouce. Obě se shodly v tom, že pacient s touto diagnózou měl být hospitalizován a ne odeslán zpět do ústavu. „V medicíně platí: Když si nejsem jist, tak ho musím hospitalizovat a hlídat. V nemocnici by byl pacient pozorován kvalifikovaným chirurgem, sociální ústav na pozorování není,“ řekl jeden ze znalců před soudem. Dodal, že smrt muže bylo možno dřívější operací odvrátit. „Kdyby byl operován už při první návštěvě nemocnice, jeho vyhlídky na přežití by byly nesporně mnohem příznivější,“ řekl znalec.

Oba lékaře už soudkyně Marcela Horváthová začátkem února trestním příkazem, tedy bez soudního líčení, potrestala jedním rokem vězení s podmínkou na dva roky. Podle verdiktu se dopustili trestného činu ublížení na zdraví z nedbalosti. Oba lékaři se však odvolali, proto bylo nařízeno hlavní líčení. Soudkyně včera líčení odročila, protože chce vyslechnout další znalce a svědky.

Pan doktor Siebert je Hořičák. Působil do jejího zrušení na hořické chirurgii a krátce vykonával i funkci ředitel Městské nemocnice Hořice.
Pana doktora Sieberta jsme poznali během jednoho našeho pobytu na Pěnkaváku v Krkonoších. U nás na chatě Junák mělo jedno děvče zdravotní problémy. Pan doktor byl na rekreaci na nedaleké chatě ZEZ. Obrátili sme se na něj s žádostí o pomoc. Pan doktor byl velmi ochotný a naší malé pacientce velmi pomohl.