Zdeněk Lhota: Mnohé se podařilo, což je pro mne impulsem k další práci

Zanedlouho nás čekají parlamentní volby. Rozhodl jste se znovu kandidovat za Občanskou demokratickou stranu a na její regionální kandidátce jste obsadil významné třetí místo. Co to pro Vás znamená?
Toto rozhodnutí regionu, pro mne jako ,,nováčka“ mezi politickými ,,mazáky“ v Poslanecké sněmovně, vnímám do jisté míry jako ocenění mého dosavadního působení. Má to pro mne také zcela klíčový význam k novým výzvám a je to velká motivace do budoucna….

Ve Sněmovně jste pracoval v Hospodářském výboru. Mohl byste tuto práci čtenářům přiblížit? Pokud budete zvolen, budete v této práci pokračovat?
Hospodářský výbor má různé další specializace. Já jsem se zpočátku zaměřil na podmínky, respektive snižování administrativní zátěže pro podnikatelské prostředí. Později jsem svoji práci rozšířil o problematiku související se silniční a leteckou dopravou. V oblasti administrativní zátěže jako první úspěšný krok vidím zabránění ,,plánovanému“ zavedení povinnosti registračních pokladen pro živnostníky. Za další úspěch považuji zamezení povinné výstavby stavebních příček v restauracích, které měly oddělit nekuřáky od kuřáků. Oddělit v hospodách příčkou kuřáky od nekuřáků se sice na první pohled zdálo jako ušlechtilá myšlenka, ovšem z titulu proveditelnosti to mohlo mít pro mnohé restauratéry - už jenom po technické stránce - až likvidační účinky. Namísto příček budou tato zařízení od června označena pouze značkou – kuřácké, nekuřácké či kombinované prostředí. Záleží na majiteli, jaké zařízení bude chtít provozovat a na návštěvníkovi, jakou restauraci si zvolí. V neposlední řadě došlo také ke zrušení snad nejvíce kritizované povinnosti, kterou byla kniha jízd pro malé a střední podnikatele. Namísto každodenního vypisování jízd a počtu kilometrů, mohou celou věc řešit určitým paušálem. Dnes v době krize je více než zřejmé, co se stane, když se to s administrativními zásahy přežene.
Hospodářský výbor však nejedná pouze za zavřenými dveřmi sněmovny, jedno z jeho posledních výjezdních zasedání se uskutečnilo v závěru března v Královéhradeckém kraji. Vzhledem k tomu, že se jedná o můj region, ocitl jsem se v roli hostitele a bylo na mne dvoudenní jednání zorganizovat. Program byl zaměřen na dopravní problematiku a s tím související regionální rozvoj kraje. Členové výboru byli mimo jiné podrobně seznámeni s pokračováním výstavby dálnice D11. Dálniční infrastruktura má totiž pro region vliv až na 4 % zaměstnanosti. Jsem velice rád, že nás dané jednání k další výstavbě výrazně posunulo.
Na závěr této otázky bych rád zmínil snad vůbec největší a dosud úspěšné „bitvy“, které byly svedeny na půdě Parlamentu v oblasti našeho letectví, a to s důrazem na možnost jeho dalšího rozvoje. S ohledem na trendy moderní doby je strategický význam této formy dopravy pro celou Českou republiku více než evidentní.
Na otázku, zda bych chtěl v dané specializaci pokračovat, samozřejmě odpovídám: ano.

Kandidujete za ODS a o pravici se říká, že je to strana spíše pro podnikatele, než pro jinou vrstvu obyvatelstva. Jak vy sám toto pomyslné dělení vnímáte?
Několik posledních let jsem se snažil zasvětit studiu ekonomie, politologie, mezinárodních vztahů a společenských věd jako takových. A proč? Právě pro zodpovězení takovýchto otázek… Obdobné dělítko mohlo mít opodstatnění snad někdy v době průmyslové revoluce. Tedy v době, kdy se vlastníci výrobních prostředků díky převratným technologiím, na rozdíl od většiny společnosti, téměř den ze dne pozdvihli až k nebývale vysoké životní úrovní. Pokud by si však vyráběné produkty prodávali vybraní vlastníci pouze mezi sebou, moc by si nepomohli. Budoucí rozmach byl možný pouze za předpokladu, že si je na prvním místě začnou kupovat i lidé, kteří je vyrábějí. Řeknu-li to hodně otevřeně, nejsou všichni stejní, ale znám dost levicových politiků, kteří toho hodně namluví o solidaritě a potřebě jiných obdobných jevů. Ve skutečnosti by však ze svého nedali ani korunu a jak se říká, nechali by si pro ni i vrtat koleno. Oproti tomu jeden z nejbohatších lidí na světě Bil Gates a mnoho jemu podobných, včetně bezpočtu příkladů od nás, pomohli ve prospěch charity jako málokdo jiný a potřebu o tom mluvit nikdy necítili. Svět bez Bila Gatese by byl tudíž o mnoho chudší, kdyby však bylo o jednoho mluvku méně, nikdo by si toho ani nevšiml. Podobné dělení lidí, tak jak vyznívá otázka, může obstát leda někde v rozvojových zemích, na Kubě, případně může přežívat v zemích, kde byl přirozený rozvoj destruován bývalým totalitním režimem. Proto je zřejmý i můj nepřehlédnutelný nesouhlas.

Jestliže podle vás politika nestojí na stírání třídních rozdílů, jak by tedy podle vašeho pohledu měla ideální společnost vypadat?
Nedávno mi jeden student udělal obrovskou radost. V souvislosti s jistým politikem řekl, že politik a politikaření není totéž co státník a státnictví. Ano, je to zajímavý názor.
Pokusme se na danou věc podívat očima ekonoma: Produktivní sféra, včetně všech služeb, dokonce včetně zdravotnictví je v současnosti tvořena už ani ne 34% obyvatel. Naproti tomu je 53% obyvatel pak tvořeno lidmi v bezpečnostních složkách, justicí, státními zaměstnanci, lidmi v důchodovém věku, studenty a nezaměstnanými..., zbytek je tvořen dětmi. Zjednodušeně řečeno, tři z deseti obyvatel se musí postarat o to, aby dalších sedm mělo zajištěno odpovídající podmínky pro další uplatnění a určitý životní standard. Dochází tedy k tomu, že u 30% menšiny obyvatel dochází finančně k extrémnímu přetížení, a je stále více evidentní, že je nad jejich síly a možnosti tuto zátěž utáhnout. Tato minorita se tak dostává do stále viditelnějších potíží. Na straně druhé všichni, kteří jsou na tuto menšinu odkázáni, jsou vháněni do stále většího rizika. Pro zajímavost, ve Švýcarsku je tento poměr přesně půl na půl. Demografické trendy u nás přitom věští ještě další zhoršení. Zvětšující se rozpočtové schodky jsou de facto jen jakýmsi podružným ukazatelem, který nás před tímto vývojem varuje.
Poslední roky byla snaha daný trend alespoň zmírnit. Na jejich otočení, s ohledem na patovou situaci po volbách v roce 2006, prostě nebyla potřebná síla. A ideální společnost? O tu se již ve staré antice pokoušel Sokrates. Skončilo to krachem. V novodobých dějinách pak Karl Marx. Výsledkem byl opět debakl. Úplně ideální nalajnování společnosti prostě neexistuje. Běžný život vždy bude i o nejrůznějších problémech a lidských starostech. Zmíněný postřeh studenta je úžasný v tom, že není o žádné velké politice. Ale při všech kladech a záporech o určitých poměrech, které dávají alespoň šanci na to, abychom se k ideálu přiblížili, a naopak o aspektech, které nás od něj vzdalují. Mnohý politik o skutečných faktech mlží, státník vám to popíše, tak jak to je. Stejně jako dobrý lékař, který vám v případě nemoci popíše korektně diagnózu tak, aby vám dal naději s chorobou účinně bojovat. Jedná se tedy o otázku efektivních principů, které mohou fungovat.

Před dvěma lety jste založil Nadační fond Modrá Niké. Souvisí to nějak s předeslanými názory?
Nepochybně ano. Dovolte mi trochu přiblížit důvody zrodu nadačního fondu, který jsme založili společně s manželkou. Při tradičních hořických motocyklových závodech 300 zatáček Gustava Havla mi bylo umožněno nechat se svézt bývalým spolužákem - závodníkem Michalem Salačem. Měla to být jen „vycházková jízda“, ovšem záhy se rychloměr vyšplhal na hranici 200 km/h. V té rychlosti si uvědomíte, jak tenké dělítko je mezi úspěchem a pádem… Podobně je tomu i v životě. Po vyučení jsem začínal ve fabrice, podle Baťovských zásad tzv. od píky. Za tuto zkušenost jsem velmi vděčný. Pak jsem zatoužil sportovat. Měl jsem štěstí. Přítel z Hradce Králové mi řekl, že když v tréninku vypustím duši, ukáže mi, jaké to je stát se sportovcem. Za pár let se mi podařilo dosáhnout vysněného cíle. Přišla další výzva: zvýšit si vzdělání. Učení jsem nikdy moc nedal, přišlo mi to jako něco nedosažitelného. Opět díky správné motivaci od přátel a dobrému zázemí se mi to povedlo zvládnout. Zase jsem postoupil o stupínek výše. Nakonec jsem dokázal vystudovat i vysokou školu. Podotýkám, že ne v Plzni! K tomu, abychom dosáhli i vzdálených cílů, stačí někdy tak málo. To málo je ale ve skutečnosti velmi mnoho… Proč to takto zmiňuji? Právě to byl jeden z důvodů založení Nadačního fondu Modrá Niké, jehož krédy jsou: Povzbuzujeme talent, podporujeme potřebné, pomáháme si navzájem - se zaměřením na podchycení pozitivních motivací.
Činnost nadačního fondu je zaměřena na podporu sportovní, sociální a jiné zájmové činnosti, v neposlední řadě na podporu opravdové mezilidské a mezigenerační solidarity. Řídíme se krédem, že velká věc se skládá z maličkostí, ale velká věc není maličkost. Pokud se k dnešnímu dni podařilo cokoli uskutečnit, bylo to možné jenom díky naprosté obětavosti celé řady lidí, kterým bych za to chtěl velmi poděkovat. Více se o aktivitách fondu můžete dozvědět na webových stránkách: www.modranike.cz, případně na: www.zdeneklhota.cz.