Radní schválili návrh prodeje nemovitostí, které získalo město převodem od státu v roce 1991.

Prodej má posvětit svým souhlasem zastupitelstvo, které se sejde 13. února. Místostarosta Stanislav Albrecht, který je tvůrcem celé koncepce, tvrdí: „Je to závažná záležitost, zastupitelé musí zvážit, zda je prioritou ohled na jedince, který má v této chvíli nájemní smlouvu, nebo je to řešení správy majetku optimální pro většinu. Já se snažím celou záležitost vyhodnotit z pohledu většiny občanů. Zda je nejsprávnější vložit do údržby objektů finanční prostředky, nebo není-li výhodnější domy nabídnout k odprodeji do soukromé sféry.“

Radnice hodlá v první etapě prodat dům č. 6 na Masarykově náměstí, kde je v přízemí Květinové studio H Cyrila a Lenky Havlínových. Dále objekt v Biskupské ulici č. 185 na autobusovém nádraží. Tady funguje kadeřnictví. Dům č. 298 v Komenského ulici slouží nejen k bydlení, ale prodejnu obuvi zde provozuje Jana Režňáková. K prodeji bude nabídnuta i restaurace Na Sídlišti, kterou v současné době má v pronájmu Radek Pour. Asi bezproblémový bude prodej objektu v Ruské ulici, který sloužil jako dům s pečovatelskou službou.

V ulici Legií bude nabídnuta k odkupu nemovitost č. 353, ve které podniká Alena Militká. Na řadě jsou i dva domy na Dukelském náměstí č. 34 a 35, tady našla nedávno zázemí ordinace veterináře a rychlé občerstvení. Vypadá to, že město chce zlikvidovat téměř všechny „domácí„ drobné živnostníky. Jana Režňáková nemá vůbec chuť se k záměru radnice vyjadřovat. I Alena Militká stojí před složitým rozhodováním. „Mám tu svoji prodejnu a vůbec nevím, co podniknu. Lidé si už navykli najít nás v této ulici, a pokud se přesuneme mimo centrum, vidím to jako konec podnikání. Ještě nevím."

Procházím s nájemnicí dům v ulici Legií, kde v přízemí kvůli vlhkosti opadává omítka, do zdí sákne voda z venkovního septiku. „Když se zpětně podíváme na prodej bytů na sídlišti, zaznamenal jsem, že občané jsou rádi, že je vlastní, a starají se o ně dobře,“ míní místostarosta Stanislav Albrecht.

Oponujeme mu a tvrdíme, že něco jiného je koupit byt a nebo celý dům s provozovnou a byty. „My jsme se zamýšleli nad tím, proč má město tyto nemovitosti spravovat, k čemu mu jsou, a dospěli jsme k závěru, že je prodáme,“ říká Stanislav Albrecht.

Prodej bude realizovat vybraná realitní kancelář a uskuteční se výběrovým řízením na místě s tím, že nemovitost získá nejvyšší nabídka.

Manželé Havlínovi provozují na Masarykově náměstí Květinové studio H a rozhodnutím radnice o prodeji domu, ve kterém mají pronajaty prostory, jsou zaskočeni.

Během svého podnikání už provozovnu čtyřikrát stěhovali, což samozřejmě představuje značné finanční náklady na rekonstrukci prostor nemluvě o přesunu zboží, a doufali, že na náměstí už zakotví. „Zatím s námi o prodeji domu vůbec nikdo nemluvil, všechno jsme se dozvěděli od lidí. Když jsme o tyto prostory usilovali, žádali jsme město o pronájem s tím, že chceme trvalejší, dlouhodobější a klidnější místo pro naši práci. Řešit další stěhování už zřejmě nebudeme. Pokud se dům prodá, s podnikáním pravděpodobně skončíme.

Jeho odkoupení bychom zvažovali jedině tehdy, pokud bude proveden seriózní odhad a stanovena reálná cena, jaká je v současné době na trhu, což si myslíme, že se nestane. Prodej bude údajně ve veřejné dražbě nejvyšší nabídce, tedy bez ohledu komu a nač. Podle zvyku některých radních v Nové Pace třeba i Vietnamcům. Město dům údajně nepotřebuje a zbytečně ho prý finančně zatěžuje. Marně se snažím přijít na to, proč to tak je? Nemohu se zbavit dojmu, že na prodeji městského majetku hodlá kdosi profitovat. Prodávat fungující nemovitost není právě při dnešních cenách ničím přínosné. Město ztratí další a téměř poslední možnost, jak ovlivnit tvář svého zbědovaného náměstí. “

Radek Pour už dvacet let provozuje restauraci Na Sídlišti. Objekt kompletně vybavil. O jeho prodeji s ním radnice zatím nejednala. „Budu se snažit restauraci získat, uvidíme.“

K plánu radnice se vyjádřili i naši čtenáři. Zdeněk Burkert napsal: „S rozhodnutím radnice zásadně nesouhlasím z několika důvodů. Svědčí to o neúctě k našim předkům, kteří majetek pořídili. Svědčí to o neschopnosti se o majetek řádně postarat tak, aby sloužil k prospěchu města. Zastánci tohoto rozhodnutí si neuvědomují, že tím se zbaví možnosti o některých věcech, spojených s tímto majetkem, rozhodovat, a dostanou se do vleku nových majitelů. Vzbuzuje to analogii k tomu, jak se chová celý náš stát. Vše, co má nějakou cenu, prodat a pak jen koukat, jak s námi ti bohatí majitelé zametají. To já zásadně odmítám.“