Stříbrně lesklé hodinky se znakem Sdružení hasičů Čech, Moravy a
Slezska na zápěstí a medaili Za záchranu života si ze zámku v Přibyslavi na
Havlíčkobrodsku do Vrchoviny odvezl devítiletý mladý hasič Lukáš Koucký.
Uprostřed loňského srpna měl rozhodující podíl na záchraně svého strýce, jehož
život visel na vlásku. Lukáš pro pomoc sprintoval neznámým lesem půldruhého
kilometru. „Bál jsem se, že zabloudím a pro pomoc netrefím," řekl Deníku. O jak
členitý terén šlo, svědčí skutečnost, že záchranáři nebyli schopni zkolabovaného
muže vlastními silami vynést. Ani posádce vrtulníku se to nepovedlo napoprvé,
musela na dvojnásobek prodloužit lano.
Lukáš je trošku tajnůstkář, o svém činu vyprávěl pouze učitelce vidochovské
základní školy Ivě Horáčkové. Ta příběh předala místnímu veliteli hasičů Jardovi
Hanušovi, který oslovil starostku hasičů Evu Steinerovou v Jičíně. Odtud putoval
návrh na celorepublikové ocenění. „Měl jsem velkou trému, klepala se mi kolena,"
svěřuje se Lukáš se svými pocity z Přibyslavi, kde byl mezi oceněnými nejmladší.
A žák třetí třídy začíná vyprávět.
„Vloni v srpnu nám zavolal strejda Pavel, abychom za ním přijeli do Jeseného, že
nás sveze lesáckým traktorem. Tahal tam dřevo z probírky. Když jsme tam
dorazili, tak jsme si s bráchou Míšou střihli, kdo pojede první. Já vyhrál.
Nasedli jsme do traktoru a vyrazili po lesní cestě dolů k řece Kamenici. Když
jsme tam po několika odbočeních dojeli, tak mi strejda řekl, abych počkal v
traktoru a šel přivázat klády na řetěz. Než to ale stihl udělat, tak jsem viděl,
jak padá k zemi. Strašně jsem se lekl, začal na něj křičet strejdo, strejdo.
Vylezl jsem z traktoru a on tam pořád ležel.
„Brečel jsem, měl jsem strach. Bál jsem se o něho a tak jsem utíkal pro pomoc."
Lukáš musel překonat asi kilometr a půl podle vyjetých kolejí. „Když jsme jeli,
tak jsem sledoval cestu, stromy, rýhy od klád, tak podle nich jsem běžel. Trochu
jsme se bál, že se ztratím. Nakonec jsem doběhl k taťkovi a řekl mu, co se
stalo. Ten nás s Míšou posadil do auta a běžel za Pavlem," popisuje události.
Přijela záchranka, ale vzápětí zjistila, že z lesa zkolabovaného muže nedostane.
Na pomoc povolali vrtulník. Mezi tím začalo pršet a byla bouřka. Po několika
marných přeletech a komunikačních problémech mezi vrtulníkem a záchrankou se
podařilo zraněného transportovat. „Po odletu mi pan doktor ze záchranky přinesl
plyšovou sovu za to, že jsem byl tak statečný. Taťka mi potom řekl, že měl Pavel
záchvat cukrovky, a že jsem mu zachránil život," svěřuje se mladý hasič. „Byl
jsem na bráchu hodně pyšnej a dal jsem mu pusu. Luky mi řek, že jsem nejlepší
brácha," hodnotí hrdinství Lukáše pětiletý bráška Míša. (s využitím materiálu
Ivo Havlíka)
Hrdinský čin Lukáše Kouckého
Devítiletý Lukáš Koucký je členem hasičského vrchovinského týmu už tři roky.
Baví ho především běhat, učit se nové věci a nocovat ve stanu. Za svůj hrdinský
čin převzal v Přibyslavi medaili Za záchranu života, stříbrné hodinky s logem
hasičů a diplom. V životě by se chtěl stát profesionálním hasičem nebo pracovat
u policie. Také by ho bavila práce se zvířaty. Rodiče jsou na malého zachránce
patřičně pyšní.
Autor: Iva Kovářová
foto