Ne všechny dny jsou pro manžele Duškovy z Ostrova u Hořic prozářené
sluncem. Mezi ty světlejší se však do rodinné historie zapíše ten pondělní s
datem 20. července.
Problémem léčby Ondřeje je totiž to, že takový rehabilitační pobyt, který se
pohybuje v řádech několika desítek tisíc korun, nehradí žádná z tuzemských
pojišťoven.
A bez nadsázky se dá říct, že za pondělní kolínskou návštěvou stojí hlavně jeho
dědeček Václav Tonar.
Ten si před pár lety v novinových článcích vyhledal, že plastová víčka se dají
zpeněžit. A tak začala jeho anabáze po okolních škarpách a kontejnerech.
„Co bych pro vnuka neudělal. Ale musím říct, že začátky byly hrozné. Nejdříve
jsem chodil okolo hlavní silnice a vybíral jsem lahve odhozené do trávy v
příkopech. Jenže to byl samý olej. Tak jsem přesedlal na kontejnery," řekl
Ondřejův dědeček, který tak před třemi lety osedlal svoji letitou „Ukrajinu" a
začal objíždět sběrné nádoby v blízkém i dalekém okolí.
„Za první rok jsem najezdil tak pět tisíc kilometrů. Druhý rok už to bylo
slabší, to jsem ujel tak dvanáct set," uvedl Václav Tonar s tím, že zlom pro
rodinu nastal v době, kdy se o jeho „pouti" za víčky dozvěděla média. „Když jsem
začínal, tak jsem byl rád, když jsem přivezl půl kila. Později, když už mě lidé
znali a věděli, proč to dělám, mi víčka předávali i u svých domů. A to jsem
někdy přivezl i osm kilo. No a když se to rozkřiklo z médií, tak už začali lidé
víčka posílat," dodal dědeček, který už teď „Ukrajinu" ponechal ve stodole a
rodině pomáhá s přebíráním víčkových zásilek.
Srdeční záležitost
A právě z médií se o takovéto pomoci doslechla i tisková mluvčí kolínských
městských strážníků Helena Honkiszová, pro kterou je kraj okolo Hořic srdeční
záležitostí. „Pocházím totiž kousek od Ostrova. A když jsem se tak dozvěděla o
Ondřejovi, přišlo mi dobré mu pomoci," uvedla tisková mluvčí, která spolu s
kolegy přivezla chlapci kromě dárků i třiačtyřicet pytlů plných víček.
Ne všechny však pocházejí ze služebny městských strážníků. „Velkou měrou se na
sběru podílely kolínské základní a mateřské školy," informovala Deník Helena
Honkiszová s tím, že tunu víček se jim podařilo nashromáždit v rekordním čase
jednoho měsíce. A další zásilky jistě budou následovat.
Strážník Ondra
„Rozhodli jsme se, že si Ondřeje vezmeme za svého. A to celé město Kolín. Do
pomoci Ondřejovi je zainteresováno i vedení města," dodala mluvčí, která i
nadále bude sledovat případné Ondřejovy pokroky v léčbě. A třeba se prý jednou
setkají v Kolíně na pracovním pohovoru při přijímání nových strážců pořádku.
„Nikdy nikdo neví, kdo kdy bude koho potřebovat. Dnes Ondra potřebuje nás a
jednou třeba budeme mi potřebovat Ondru," doplnila mluvčí kolínských strážníků.
Kolínskou pomoc uvítala i maminka Ondřeje Vendula Dušková, která se dlouhou dobu
zdráhala žádat o pomoc „cizí" lidi. „Nějak jsem v solidaritu už nevěřila.
Nakonec se však ukázalo, že i v této uspěchané době se najdou dobří lidé," řekla
Deníku Vendula Dušková s tím, že tuna „kolínských" víček se teď přiřadí k dalším
jedenácti, které se za poslední dobu nahromadily na dvorku stavení. Následné
peníze, kdy se počítá sedm korun za kilo, poslouží na podzim k toužebně
očekávané klim - therapii.
„Bohužel žádná pojišťovna tuto terapii, která dnes po slevě stojí padesát tisíc,
neplatí. Tak jsem moc ráda, že se to snad touto cestou podaří a Ondřej se
konečně postaví na vlastní nohy a nebude na nás tolik závislý. I když on je
takové naše sluníčko. Kdykoliv máme špatnou náladu, stačí, když se podíváme na
jeho krásný úsměv a svět je hned krásnější," dodala maminka.
Autor: Petr Vaňous, zdroj:
http://jicinsky.denik.cz/zpravy_region