Když jsem před mnoha lety nastoupil na své druhé učitelské místo na gymnázium do Hořic, zamiloval jsem si ihned toto město nejen pro jeho krásnou polohu pod hřebenem Chlumů a s památným Gothardem, ale hlavně pro jeho slavnou a bohatou historii.

První historická zpráva o městě z roku 1143 spojená s působením řádu premonstrátů, slavné Žižkovo vítězství nad panskou jednotou v roce 1423, rozkvět města za rodu Smiřických a později Strozziů, to vše ve mně vyvolávalo hrdost na to, že mohu v tomto historií bohatém městě žít a pracovat jako učitel.

Později jsem poznával, že i novější historie města je velmi bohatá a zajímavá. Války s Prusy za Marie Terezie, napoleonské války a počátek výroby hořických trubiček, doba národního obrození, tábory lidu v 60. letech 19. století, rozvoj velmi bohatého spolkového života, který přetrval až do naší doby, slavné tradice legionářské za první světové války a první republiky, protinacistický odboj… Zkrátka Hořicemi šla historie. Chtěl jsem k poznání této historie také přispět, a proto jsem se po sametové revoluci zapojil do práce redakce vlastivědného časopisu Pod Zvičinou, který byl v té době po čtyřicetileté vynucené přestávce obnoven a vychází dodnes bez přerušení již dvacet let, tedy nejdéle ve své historii.

Vždy mě však mrzelo, že tato historie není více názorně prezentována ve zdejším muzeu. Hořice sice mají své městské muzeum, ale už více než 40 let v něm není stálá expozice tak samozřejmá v jiných městech, a tak se musí zájemci o místní historii spokojit se dvěma výstavními sály a příležitostnými výstavami.

V rámci výuky dějepisu se snažím s městským muzeem v Hořicích spolupracovat. Chodíme tam se studenty nejen na výstavy, které se tematicky hodí k výuce, ale máme zde i některé hodiny dějepisu či dějepisného semináře. Pracovníci muzea se nám velmi ochotně věnují, přinesou nám na ukázku z depozitáře některé sbírkové předměty, připraví odborný výklad na různá témata (archeologie, numizmatika apod.) a ukáží nám staré kroniky, dobové tisky a fotografie. Stálá expozice pro doplnění výuky regionálních dějin však velmi citelně chybí.

Veškeré tyto programy však musíme pro nedostatek prostoru absolvovat většinou ve vstupní hale, ve stoje a v zimě v kabátech, čepicích a rukavicích, protože tyto prostory nemohou být vytápěny. Muzeum totiž nemá nejen stálé expozice, ale ani přednáškovu síň nebo studovnu pro badatele či příležitostnou výuku. Tento standard je ve většině muzeí ve srovnatelných městech samozřejmostí.

Potěšila mě proto zpráva, že se konečně naskytla možnost tento neblahý mnohaletý stav změnit a získat pro městské muzeum hořický zámek. Lesy ČR si totiž chtějí postavit jinou administrativní budovu a zámek chtějí prodat. Tato zpráva mě opravdu nadchla, neboť která jiná budova by se lépe hodila pro muzeum, než právě zámek? Vždyť je to nejstarší zachovaný objekt ve městě. Sama památná budova zámku má renesanční původ v 16. století za vlády Smiřických a po požáru v 18. století byla přestavěna barokně. Nejstarší památka se ale zachovala uprostřed nádvoří. Jedná se o spodní kamennou část staré hořické tvrze, která je gotická a pamatuje 14. století, tedy dobu Jana Lucemburského a Karla IV. Zámek se proslavil i v roce 1866, kdy před bitvou u Sadové v něm nocoval pruský korunní princ Fridrich Karel, kancléř Bismarck a po bitvě i sám pruský král a budoucí německý císař Vilém I.

Budova zámku je v poměrně zachovalém stavu (doteď zde byly umístěny kanceláře či byty), má dostatečné prostory nejen pro kanceláře muzea a výstavní sály, ale i pro studovnu pro badatele či pro příležitostnou výuku žáků hořických škol. Také nádvoří zámku se přímo nabízí pro konání různých venkovních kulturních akcí.

Samozřejmě by zde konečně mohla být umístěna moderní stálá expozice, která v Hořicích tolik chybí. Sbírky v hořickém muzeu jsou opravdu bohaté a výstavní sály by mohly odrážet celou historii města i okolí od bohatých archeologických nálezů, přes středověk, husitství a další historické etapy až po období Strozziů a založení vojenské invalidní nadace, napoleonské války a počátek výroby hořických trubiček.

Expozice 19. století by mapovala rozvoj národního obrození, rozmach spolkového života po pádu Bachova absolutismu i prusko–rakouskou válku v r. 1866, slavné tábory lidu na Gothardě a na Zvičině, rozvoj hořického školství, sochařskou a kamenickou tradici, bohatý národopis a počátky sportu, dále dobu první světové války, první republiku a okupaci s protifašistickým odbojem. Nemělo by být zapomenuto ani na poválečný vývoj, komunistické represe, rok 1968 a také zdejší zajímavosti jako např. slavné motocyklové závody 300 zatáček Gustava Havla či známou lékařskou rodinu Levitů.

Takové muzeum by mohly hojně využívat všechny hořické školy ke své výuce, což by mělo za následek určitě lepší vztah mladých Hořičáků ke svému městu, do kterého by se po dalších studiích rádi vraceli a chtěli zde žít.

Pro cizí návštěvníky by se Hořice také staly mnohem přitažlivější. Získali by více informací o našem městě a mohli zde trávit čas nejen za pěkného počasí prohlídkou četných uměleckých památek, ale i za nepříznivého počasí návštěvou muzejních expozic. Byli by motivováni zdržet se zde déle, využít zdejší stravovací a ubytovací zařízení, zasportovat si ve sportovních zařízeních, nakoupit suvenýry atd., což by bylo ku prospěchu všech podnikatelů ve městě.

Pevně věřím, že naši zastupitelé si při svém hlasování v prosinci 2015 uvědomí důležitost získání této nejstarší a nejpamátnější budovy v našem městě pro naše muzeum. Hořické muzeum i my všichni si to po dlouhých 40 letech jakéhosi provizória jistě zasloužíme.

Tato šance je dnes jedinečná a opakovat se už nebude. Jistě nechceme, aby objekt zámku byl v budoucnu využit nevhodně jako sklad zboží, tržnice či jakási pochybná ubytovna. Uchovejme pro budoucnost jedinečné hodnoty, jež vytvořili naši předkové a zanechme našim nástupcům krásné město nejen se sochami, parky a upraveným náměstím, ale i s muzeem, jež se stane zdrojem poučení pro místní i magnetem a lákadlem pro turisty, kteří budou do našeho města rádi zajíždět a bude pro ně hlavním cílem nejen při motocyklových závodech, ale i kdykoliv jindy. Bude to ku prospěchu nás všech!

PhDr. Jan Tomíček


*************************************************************************

Petice občanů za odkoupení hořického zámku městem Hořice a jeho využití pro hořické muzeum:

Vážení spoluobčané, pokud byste chtěli podpořit svým hlasem odkoupení hořického zámku a vybudování moderního muzea v tomto objektu, připojte, prosím, svůj podpis na petiční listiny, které jsou připraveny k podpisu v těchto obchodech: Zatloukal – Počítačové služby (Žižkova 2131, Hořice), Ing. Jaroslav Hamáček – Knihkupectví (Komenského 277, Hořice) a Marcel Salaba – Prodej novin a časopisů (Jiřího z Poděbrad 227, Hořice). Petici si můžete vyžádat i na adrese: info@horicko.cz a podepsané archy odevzdat na podpisových místech.

Za Vaši podporu upřímně děkujeme.