Vražda zavřela pověstný bar v Nové pace. Čeká Levín nová kapitola slávy?
Manželský pár obviněný z vraždy u Lázní Bělohradu byl úzce spjatý s
problematickým podnikem v Nové Pace. Čekají restauraci lepší zítřky?
Kolem budovy s číslem popisným 317, která stojí přes tři sta let v centru Nové
Paky, bylo vždycky živo. V průběhu času však pokaždé tak trochu jiným způsobem.
Původní zájezdní hostinec, ke kterému patřilo také řeznictví, zažil zlatou éru
ve třicátých letech. „V roce 1934 chtěl otec přestavět dům na moderní
restauraci,“ uvádí místní pamětník Jiří Hylmar. O devět let později byty nad
hospodou obsadili němečtí úředníci. Po válce se objekt zalíbil také ruské a
následně české armádě.
„Za časů provozního pana Košíčka z Prachova byl provoz na vysoké společenské
úrovni,“ vzpomíná na padesátá léta Jiří Hylmar. „Chodil jsem tam od svých
šestnácti. Byl to nejlepší podnik na Pace. Konaly se tam zábavy,“ popisuje
šestapadesátiletý novopacký rodák Josef. Oslovení pamětníci si jako první
vybavují příjemné posezení u oken tehdejší kavárny, při kterém pozorovali život
ve městě. Vzápětí vzpomínají na úsměvné zážitky z mládí, které se odehrály na
zdejších pověstných bálech. Po restituci byla restaurace vrácena rodině
původních majitelů. Manželé Hylmarovi se po několika letech jejího provozování
rozhodli prostory pronajmout.
Příležitosti se postupně chopila řada podnikatelů. „Do nájmu se dostala skupina
osob provozující herny,“ přibližuje Jiří Hylmar. Vzniklo zde podhoubí pro
pestrou škálu sociálně patologických jevů. Poslední provozovatel, který nyní
čelí se svojí manželkou obvinění z vraždy, byl trnem v oku také místní radnici.
Kvůli podezření na nedodržování zákazu provozování hazardních her a výherních
automatů podalo vedení města loni trestní oznámení.
Na začátku září byly vchodové dveře baru Levín, který fungoval jako soukromý
klub, zalepeny policejními páskami. I kriminalisté sbírali střípky do mozaiky.
Obvinění jsou ve vazbě, ale kolem Levína je opět živo. Velké stěhování a
vyklízení. Vzniká prostor pro novou kapitolu.
Autor: Veronika Peclinovská, zdroj:
http://jicinsky.denik.cz