Krása historických míst a tajemství dávného života. Vily, z nichž některé
byly v časech minulých chloubou a jiné svou jedinečností stále upoutávají
pozornost kolemjdoucích, otevřely o víkendu v rámci festivalu Den architektury
své brány.
Veřejnost tak měla jedinečnou příležitost nahlédnout do interiérů a zahrad
objektů, jejichž zdi možná stále skrývají nějaké to tajemství.
Den architektury má v Čechách už svou tradici. Letos se konal již po šesté. „Je
to vlastně den, kdy oslavujeme architekturu jako takovou. Zapojují se do něj
města, která připraví například procházku po historických objektech. Důležité
je, že se jedná o jakousi formu zážitku, takže se jde opravdu pěšky.
Průvodcem je většinou nějaký odborník, historik či architekt, který nám o daném
místě prozradí věci, o nichž jsme doposud neměli tušení," představuje festival
organizátorka hořického setkání Jana Kubíčková.
Hořice se letos zapojily poprvé a bylo vidět, že zájem občanů upoutaly. Přišlo
zhruba dvě stě padesát lidí, kteří nešetřili chválou a poptávali se po ročníku
dalším.
Milovníci architektury tak měli v sobotu možnost v Hořicích nahlédnout do šesti
objektů, mezi nimiž nechyběly tři rezidenční tovární vily Hirschova,
Feuersteinova a Goldschmidtova a dvě secesní rodinné vily Flečkova a Kulhánkova
(Wagnerova).
Tajemství těchto objektů přilákalo i manžele Evu a Jiřího, kteří přijeli až z
Prahy. „Máme tady babičku a kolem Flečkovy vily chodíme. Nikdy jsme ale nebyli
uvnitř, takže možnost nahlédnou do jejích prostor jsme si nemohli nechat ujít,"
prozradili manželé, které také naprosto okouzlila již chátrající Goldschmidtova
vila z konce devatenáctého století.
V rámci festivalu Dne architektury lidé mohli nahlédnout i do rezidenční tovární
Goldschmidtovy vily z konce devatenáctého století, která bohužel vzhledem ke
svému havarijnímu stavu ztratila v roce 2007 status kulturní památky. Její slávu
by jí možná mohl navrátit nový majitel.
„Už jednou byla dokonce nabízena k rozprodeji na materiál. Teď se ale snad
konečně našel člověk, který by ji chtěl vrátit ztracenou noblesu a krásu. Objekt
koupil teprve přibližně před čtrnácti dny, takže je to hodně čerstvé, ale
všichni doufáme, že se mu jeho záměr podaří," prozradil místostarosta a
architekt Martin Pour a dodal, že tato budova patří k nejvýznamnějším
neorenezančním vilám v Hořicích.
Poprvé se v sobotu veřejnosti otevřely také dveře secesní Kulhánkovy (Wagnerovy)
vily, která je v soukromém vlastnictví uměleckého rodu Wagnerů. Interiéry tohoto
domu jsou původní a také ukrývají několik sochařských děl významného sochaře
Josefa Wagnera, který se mimo jiného podílel i na restaurování soch M. Brauna na
Kuksu.
Jeden ze současných vlastníků režisér a dokumentarista Jakub Wagner doufá, že
jednou tyto skvosty nebudou veřejnosti skryty tak jak tomu je nyní. „Rád bych
zde vybudoval muzeum, které by bylo běžně přístupné. Už jsem na tom začal
částečně pracovat. Můj odhad je, že pokud vše půjde bez problému, do tří,
maximálně pěti let bychom mohli otevřít," prozrazuje své plány Wagner a odhaluje
další zajímavost této jedinečné vily.
„Jaroslav Seifert byl blízkým přítelem mého dědečka a často ho zde navštěvoval.
Po jeho smrti napsal několika stránkovou povídku o tomto domě, kterou najdeme v
knize Všechny krásy světa," vypráví Wagner.
Hořický Den architektury byl také svědkem jednoho neplánovaného a výjimečného
setkání. Pan Jarda z Prahy, paní Ilona z Hořic a paní Lenka z Hradce Králové
před třiceti čtyřmi lety společně maturovali na jedné hořické škole. Poté se
jejich cesty rozešli. Opět je ale spojila láska k architektuře a touha po
poznání. „Nebyli jsme v kontaktu snad od maturity. Je to neuvěřitelné, že jsme
se všichni tři opět potkali," neskrývá radost paní Ilona, která má úzkou vazbu
na Goldschmidtovu vilu.
„Přes čtyřicet let jsem vlastnila nábytek, jenž pocházel z této vily. Bohužel
jsem ho před zhruba dvěma měsíci prodala jednomu majiteli českého zámku. Kdybych
věděla, že se objekt podaří prodat a najde se osoba, která se mu pokusí navrátit
jeho noblesu, určitě bych ho nabídla novému majiteli vily," lituje paní Ilona.
Autor: Pavla Franzkiová, zdroj:
jicinsky.denik.cz